wz


Cestopis z Itálie

Ξ June 11th, 2007 | → | ∇ Uncategorized |

Článek budu psát češtinou normy Transitional, protože norma Strict (spisovná čeština) vypadá někdy opravdu dost divně … hlavně ode mě.

Jak už jistě všichni víte, tento týden jsem byl s rodinou na poznávacím zájezdu v Itálii - a jelikož se mi opravdu líbil, napíšu vám takový menší cestopis doprovázený fotografiemi. Na cestě jsme měli celkem 4 fotoaparáty, z toho 3 digitální a 1 analogový.

S analogovou zrcadlovkou Zenit 11:

jsem fotil já a bohužel ještě nemám k dispozici vyvolané snímky, takže v článku obsáhnu fotky pouze ze dvou přístrojů (ze kterých jsem mimochodem fotil jenom asi dvacet, třicet kousků, takže když uvidíte křivou fotku, nebo mázlou fotku - fotila to sestra:))

Tak a teď už k cestopisu:

Den 1.: Odjezd
Jeli jsme s CK Bolero, která má v Jižních Čechách dlouholetou tradici. Autobus (BOVA) jsme měli přistavený před budovou Peugeotu naproti výstavišti. Dva řidiči i průvodce byli naprosto bezproblémoví a komunikativní týpci, kteří na mě zapůsobili dobrým dojmem a nespletl jsem se v nich, protože nám celý týden dělali vynikající společnost a i se starali o zábavu v autobuse. Měli jsme s sebou docela silnou bagáž (jak se později zmíním - naplněnou chlebem, řízkama, bagetama, minerálkama a podobně), ale nebyl problém je uspořádat v obřím zavazadlovém prostoru autobusu. Byli jsme čtyři a dostali jsme celkem tři dvojsedačky - tak jsem vyfasoval jednu pro sebe. Naši spolucestující byli většinou mladí lidé - manželé a asi dvě děti ve věku patnácti let … ovšem taky jedna tlustá bába s tendencí neustále mlejt pantem neskutečný hovadiny a dvě báby, který byly strašně náročný na prostor a neustále někde s něčím šustily - seděly přímo přede mnou (ale o tom až později).
A tak jsme vyjeli směr Dolní(Horní?) Dvořiště. Cesta se odehrávala v poklidu za přítomnosti MP3jek. Po několikahodinové cestě Rakouskem jsme viděli úchvatné scenérie Alp a různých jezer, které sestru fascinovaly do takové míry, že je musela fotit a fotit a fotit.


Skrze hory se ale nedalo projet nijak jinak než tunelem, pokud autobus neumí létat. Náš autobus měl sice jet engine a křídla ve výbavě, ale přesto jsme jeli tunelem … ehm, tedy tunely … bylo jich totiž aspoň 30, přičemž jeden z nich - Taurský Tunel, byl dlouhý asi 6400 metrů(!!). Asi po desátém tunelu jsme konečně zastavili u motorestu, kde jsme navštívili “to zařízení”, jak tomu šéf říkal (dále mu budu říkat “doktor” - tu přezdívku získal, když se nám v Římě představil jako vlastník čehosi, což ho opravňuje léčit) a nakoupili rakouské jídlo a pití. Před odjezdem jsem ještě vyfotil Zenitem horskou scenérii a jelo se. Asi v osm hodin nám doktor pustil Erin Brokovich, což byl veliuce nudný film - ale aspoň něco. Po skončení filmu jsem si řekl, že by bylo docela dobré usnout - to jsem ale ještě nevěděl, že je naprosto nemožné usnout v autobuse bez prášků na spaní. Bylo tam tak málo místa, že jsem nemohl najít pohodlnou polohu pro spaní, tak celý můj tříhodinový pokus o spánek skončil fiaskem - vůbec jsem nespal a o půlnoci jsme navštívili další motorest - a to už byla Itálie, takže to byl motorest “Autogrill” s luxusním WC, kterých jsou Itálii rozeseté stovky.

Den 2.: Řím
Od půlnoci do tří hodin ráno (další motorest) jsem opět nespal, jen jsem se převaloval. V našem předposledním motorestu sestra vyfotila stylový záchod pro feministky:

Konečně jsme dorazili do Říma. Doktor nám na parkovišti doslova řekl: “Když se ztratíte, v žádném případě se nehlašte na policii, odvezou vás na ambasádu a budete okopávat záhonky. Vemte si taxíka a nechte se odvézt na Via Gregorio Septimo, kde bude v šest hodin stavět náš autobus”.
Řím mě doslova okouzlil. Je to úžasně živé město, na každém rohu něco je, v každé ulici se něco děje. Žádné velké ulice, ale malé uličky, naplněné doslova k prasknutí vším možným.

Jako dopravní prostředky jednoznačně vedou skůtry Piaggio a malé Smarty - to byl úžasný pohled, když se z rohu ulice vyřítilo dobrých padesát skůtrů jako čmeláci a kličkovali mezi auty a lidmi.
První naše destinace byl vatikán - nejmenší stát na světě, domov papeže. Na fotce vidíte zeď, kterou je vatikán ohraničen:

Vatikán tvoří Vatikánské náměstí s fontánou a přilehlá Svatopeterská Katedrála, která je dominantou:



Vnitřek katdrály je ještě krásnější a impozantnější, než vnějšek. Je tvořen mnoha oltáři a nádherně zdobenými klenutými stropy:


Vstup do papežské rezidence (nejspíš) chranila papežská stráž, co byli takový dva šašci, kteří mě doslova rozesmáli :)

Před katedrálou byly detekční rámy a musím podotkout, že jedinej já z rodiny jsem jím prošel bez pípnutí :) Sestra vešla do rámu a když pípnul, zastavila se v něm a udělala krok zpět, jako kdyby se lekla :D a znovu do něj vstoupila. Vatikánští zmocněnci tam také kontrolovali, jestli jsou lidé správně oblečení, tj. muži musejí mít kalhoty a trička (optimálně košile) a ženy zakrytá ramena, malé výstřihy a sukně pod kolena, nebo kalhoty. Vtipné je, že mě matka napomínala, když jsem se vyjádřil o schodech do kupoly “ty schody jsou na hovno” - prý “tady jsi na svaté půdě” :) a jí samotnou pak napomenul zmocněnec, aby se zahalila :) … prý “na svaté půdě” :) njn, tady to vidíte.
Tady je vidět klaustrofobická křivá ulička (to není foceno křivě, ty zdi jsou křivé!)

Výstup na kupolu byl opravdu namáhavý, protože schody byly nejříve široké a dlouhé a následně úzké a strmé. Nechyběly ani úzké vysoké točité schody, na kterých se dalo docela dobře přizabít (držet se dalo pouze lana, které viselo zezhora). Sestra měla velké problémy vylézt až nahoru. No ale nebudeme přeci doplácet čtyři Eura za výtah :) Tady už je kupola focená z mezipatra:

A tady je pohled na Vatikán a letohrádek z vršku kupoly:


Po kompletní prohlídce Vatikánu jsem se usadil na schodech a sledoval, jak se pomalu začíná tvořit obrovská fronta na vstup do katedrály. Fronta se táhla okolo celého náměstí, takže byla přes kilometr dlouhá (!!). Tvořili jí různí turisté včetně japonců, američanů, britů, němců, rusů a poláků.
Po meetingu s doktorem jsme dále na prohlídku římem, ale ještě než budu pokračovat, musím se zmínit o jednom prodavači, který mě naučil důležitá italské slova a to - Acqua Acqua :). Vyřvával na ulici a znělo to jako “kvá kvá … kvá kvá”, a tak jsem se naučil žádat o vodu :). Když jsem potom šel okolo nějakého krámu a řekl jsem “kvá kvá”, prodavač mi okamžitě odpověděl “kvá kvá?? kvá kvá?” :D

Když jsme došli na římské náměstí, v mojí matce se okamžitě objevil duch českého turisty a vybalila chleby s řízkama :D A já si vzpomněl na profesorku Thoraušovou, jak si z toho dělala legraci. Aby toho ještě nebylo dost na tučný fejeton, začala krmit holuby ne :) … holubi z celého náměstí se sletěli okolo naší lavičky, kde to vypadalo jak na chovné stanici holubů.

Po této “české svačině” jsme se s doktorem vydali po Římských památkách - první byl Pantheon:


Mezi navštívenými památkami byla také Nádherná Via Sacra (svatá cesta) s Římským fórem a vítěznými oblouky:



A samozřejmě koloseum

Cestou skrz Řím jsem narazil na další věc. Totiž v Itálii mají velké množství policejních jednotek, které tvoří “Polizia”, “Polizia Municipale”, “Polizia Locale” a mojí oblíbení eltní “Carabinieri” aneb karabiniéři. Mám plno fotek karabiniérů, ale bohužel v Zenitu, který bude až asi ve čtvrtek, takže fotky potom dodám. Mám tam také vyfocené jednotky s útočnými puškami, které chránili jednu nejspíše vládní budovou - Ital a Italka v bílých uniformách s puškami nejspíše Francouzskými FN FAL. Takže ohledně Karabiniérů, vojáků a policistů - jsou v Zenitu, budou později. Ale karabiniéři jsou fascinující … nablískané uniformy s červenými lampasy a berety za opasky - určitě elitní garda Italských policejních orgánů. Na karabiniérech byla doslova vidět ta pýcha a hrdost z povolání.

Po prohlídce ještě pár dalších památek, které nejsou digitálně vyfocené jsme se vydali místní městskou hromadnou dopravou zpět na Via Gregorio Septimo k autobusu. Samozřejmě že tímhle povídáním nemůžu vystihnout jak fascinující město je řím, ale aspoň podám zpávu o některých věc. Jo, a ještě další věc: Italky - Mám totiž jeden názor, se kterým mikke nesouhlasí a to “Italky jsou krásný, kam se na ně hrabou češky”. Za tím názorem si stojím, sic nemám nic, čím bych jej podpořil.

Autobusem jsme opustili Řím a vydali jsme se o asi 130km vzdáleného lázeňského městečka Fiuggi, kde jsme měli zaplacený první hotel. Fiuggi je krásné romantické městečko s mnoha hotely a pizzeriemi. Vyfotil jsem náš pokoj :) :

Zde je fascinující zařízení zvané bidet :D :

A zde pak zbytek fotek pokoje:





Hotel ve Fiuggi nebyl zdaleka tak luxusní, jako náš druhý hotel, ale bydlelo se tam hezky. Samozřejmě jsem si jako správný Čech nakradl mýdlýčka a šampóny :)

Den 3.: Vesuv, Pompeje
Ráno jsme dostali dobrou snídani, odevzdali klíče a jeli jsme dál - naším dalším cílem byla sopka Vesuv - sopka nečinná, ale aktivní. Cesta tam byla zase docela dlouhá, ale doktor nám povídal o různých zajímavých věcech, takže o zábavu bylo postaráno.
Cestou už nahoru k pokladnám pod Vesuvem jsem se dokola pouštěl Candle In The Wind od Eltona Johna a přemýšlel jsem, jak se příště vypravím někam sám na Britské ostrovy, nejlépe do Irska.
Před výstupem nám doktor sdělil, že výstup je dlouhý a náročný a že na vrcholku si můžeme koupit víno, které nikde jinde neseženeme - Lacrima Christi (Kristovy Slzy). Toto víno jsem si na vrcholku Vesuvu také koupil, sice draze, ale koupil. Tady už jsou některé fotky z výstupu (nejsou moc dobré, protože jsme neměli širokoúhlý objektiv, ani teleobjektiv, takže jsme celé ty úchvatné části nemohli zabrat, takže to bude prostě jenom skála a skála):

tady Vesuv z dálky:

A tady je konečně náš malý Vesuvský přítel, kterého jsem pojmenoval “Vesuvská Iguana”. Vesuvských Iguan tam byla celá hejna, a jenom tenhle přítel se nechal vyfotit:

Tady je moje Lacrima Christi Del Vesuvio:

Další destinace toho dne byly Pompeje … legendární město zničené sopečným výbuchem. Jak se mnozí mylně domnívají, Pompeje nebyly zničeny lávou, ale sopečným prachem a deštěm, které dohromady utvořily bláto, které město pohřbilo a následně zatvrdlo. Všichni obyvatelé měli čas bezpečně uniknout, ale někteří nechtěli město opustit, tak tam našli svůj osud. Takhle nějak vypadají budovy v Pompejích:

A tohle je “malé divadlo”:

V Pompejích byla taky taková milá undergroundová organizace žebravých pseků (psů). Tihle psekové normálně v Pompejích žijí (a jsou tolerování správci) a každý den žebrají od turistů jídlo. Psekové v Pompejích jsou opravdu organizovaní - byl jsem toho na vlastní oči svědkem - na jednom zeleném paloučku jich spalo asi pět a všichni se najednou vzdudili, seběhli se a následně se všichni vydali k nějakým skupinkám lidí loudit jídlo :) Tady je vyfocen psek, který měl hrozně malou hlavu v poměru k tělu, posuďte sami :):

Bohužel víc fotek nemám, ale mně osobně se Pompeje líbily. Také se mi líbila obsluha u turniketů - byli tam tři týpci, jejichž úkolem bylo vzít mi lístek z ruky, štípnout ho a zase mi ho vrátit :D Ve jménu zaměstnanosti, jak říkal doktor :)

Z pompejí jsme jeli do našeho druhého hotelu, který se nacházelv NÁDHERNÉM ÚCHVATNÉM OKOUZLUJÍCÍM pobřežním městečku Vico Ecquense (nebo Vico Equense … oni používají Italové někdy q a někdy cq). Tady opět fotky z Vica a z hotelového pokoje (který se mi zdál opravdu luxusní):

Myslím, že autobusový pohled:

Ostrov jakýsi

Krásná fotka … útes:

Pokoj:

Výhled do ulice :):
(vico_6)

Kultovní fotka s televizí:

A zde je opět fascinující zařízení … tentokrát mělo nižší tlak vody :D:

Pokus o noční fotku z balkónu:

A tady je spálenej rozcuchanej unavenej Leviathan na balkóně:

Tady jsem v brýlich, které jsem našel v Pompejích (a které následně na pláži na Capri praskly:)):

A tady jsem se osprchoval a hrál si na Bono Voxe, vtipná fotka :D … spálenej jak hovado:

A tady Italský systém přikrývek, který jsem nemohl rozluštit, tak jsem používal jenom tu hnědou a ostatní jsem hodil na zem :):

Den 4.: Ostrov Capri, Neapol
Poslední aktivní den byl zároveň dnem nejhezčím, protže ostrov Capri se dá nazvat jedním slovem jako Ráj. Ale začněme od začátku.
Po snídani v hotelu jsme odevzadli klíče a nastoupili od Autobusu, který nás odvezl do přnádherného přístavního města Sorento:

Tady pohled na Sorento z trajektu:

Tohle je takový domek pro chudé na Sorentu :):

A tady člun Karabiniérů!! :):

Moje fascinace tímhle člunem nebere konce:

V Sorentu doktor koupil jízdenky na trajekt Caremar, kterás měl odvéz na Capri a potom večer z Capri do Neapole.

Caremar:

Opouštíme Sorento … I’m leaving on the jet plane, Don’t know when I’ll be back again :) znáte ne? Chantal Kreviazuk :):

Širé dálavy z Caremaru:

Moje tak oblíbené širé dálavy opět z Caremaru:

Trochu šlápnul na plyn :):

Interiér Caremaru (dalo by se tam kráněusnout - odzkoušeno):

Caremar (karemár :)) nás vzal na Capri, cože je opravdu boží město s krásnou kulturou a plážemi:

Domky:

Domky a mare:

No jo, subtropy:

Pláž … a hádejte kdo je tam úplně v zadu … no já :)

Zrovna když už jsem začínal mít toho slunce, písku a soli po krk, vypdali jsme se na meeting s doktorem a následně zpět na Caremar, který nás odvezl do Neapoli.
Neapol není zajímavé město, sand kromě Karabiniérů (které jsem vám naštěstí vyfotil digitálem, protože v analogu došel film) :):

Karabiniéři:

Karabiniér na koni focen v rychlosti:

A jako úplně poslední fotku digitálem jsem vyfotil tohle monstrum. Je to opravdu monstrum, protože ty věže jsou gotické, ale s hranatými okny a to mezi tím je jasné baroko, takže to opravdu kontrastuje:

To bude asi všechno z Itálie, protože pátý den v autobuse jsem byl unavený, že jsem ani moc nezaznamenával. Jenom poznamenám technická data:

Celkem jsme s autobusem najezdili 3200 kilometrů.
Cesta z Neapole do Budějovic trvala 18,5 hodiny.
V Itáli jsem používal mobilního operátora TIM, který umožňoval posílaní SMS za 4 koruny tam a za 4 koruny příchozí + GPRS.

Celá výprava se mi nad očekávání líbila. Arive Derci.

 

12 Responses to ' Cestopis z Itálie '

Subscribe to comments with RSS or TrackBack to ' Cestopis z Itálie '.

  1. Tonda said,

    on June 11th, 2007 at 3:59 pm

    Pěkný. ;)
    To s tim duchem českého turisty mě pobavilo.

  2. mikke said,

    on June 11th, 2007 at 4:02 pm

    Vidlaci: zrat rizky a neumet pouzivat postel…tsss

    A ze se zaprisahlemu nejvetsimu, nejLevejsimu satanistovi bude libit Vatikan, to bych fakt necekal :)

  3. michaelf.ms said,

    on June 11th, 2007 at 4:34 pm

    thankuju za commenty :) … no jo, priznavam ze se mi libil … byl impozantni

  4. Tonda said,

    on June 11th, 2007 at 8:05 pm

    …ale jestli jsi kvuli tomuhle článku dneska nebyl ve škole, tak to zas za to asi nestálo :o)

  5. Scotty said,

    on June 11th, 2007 at 8:07 pm

    Co to je za blbost, aby si platil za prichozi SMS?!

  6. michaelf.ms said,

    on June 12th, 2007 at 4:38 am

    Add Tonda: Ne, nebyl jsem ve skole protoze jsem musel dospat :)

    Add Scotty: Bylo to tak, kdyz jsem odeslal mel jsem kredit o 4kc nizsi a kdyz jsem prijal, mel jsem zase o 4kc nizsi. A odpust si tyhle vykriky.

  7. Tonda said,

    on June 12th, 2007 at 5:07 pm

    Scotty: Jo to je celkem normální. Ona ta síť taky vůbec nemusí SMS podporovat, i když to asi neni zrovna případ Itálie.
    Třeba v Egyptě jsem měl problém najít operátora, kterej by podporoval odesílání čísla volajícího (takže když ti někdo volal, tak si ho viděl jako by si nastavil skrytí čísla).

  8. Kesy said,

    on June 16th, 2007 at 11:08 pm

    Heej, přesně tenhle foťák, Zenit, jsme měli taky nebo tu snad i ještě někde je, já nevim :)

    Scotty: Co je to za blbost se neptej nás ale toho operátora, podle mně je to ale docela běžná věc.

  9. michaelf.ms said,

    on June 17th, 2007 at 9:46 am

    jo to je moc dobrej foťák :) …

  10. Kesy said,

    on June 20th, 2007 at 8:55 pm

    Jj, nám taky sloužil dloooouhá léta a fotky dělal pěkný :)

  11. ségry said,

    on May 24th, 2008 at 6:22 pm

    hele jak jsi byl v tom autogrillu tak jste se se museli přihlásit nebo jste tam prijeli bez ohlášení

  12. michaelf.ms said,

    on May 24th, 2008 at 6:48 pm

    Je tam to slovo ->MOTOREST<- vidět dobře? A nebo vy se napřed ohlašujete motorestu, než tam přijdete? Jo … to je vpořádku - já běžně volám do McDonaldu, že další den kolem dvanáctý se tam stavím na záchod.

Leave a reply



dejmito

Leviathan

    kdo je Leviathan

    Jsem student aktuálně čtvrtého ročníku střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v českých budějovicích

     


 


RSS Zdroj

    ::

    RSS 2.0 < ZDE

    Přidejte si můj zdroj do vaší RSS čtečky

     

Statistiky