wz


Školní exkurze do Plzně

Ξ January 30th, 2007 | → | ∇ Uncategorized |

následující věty budu úmyslně psát přehnaně technickou formou :)

účastnění:

  • nejelitnější z elitních slaboproudařu E3A (kromě některých linuxáckých lamerů)
  • pár silnoproudých exemplářů, z toho jeden něžného pohlaví (nutno zdůraznit že cesta byla nudná z důvodu mizivého zastoupení estrogenu v poměru k testosteronu)
  • kompletní nedyho-šinky geek-club + fragmenty ‘těch šinknerky’ (pro ty co nenavštěvují spš: šinky - prof. Šinknerová známá tím, že jako jedna z mála profesorů není blázen ….. i když ….)
  • větší zastoupení strojařů čtvrtého ročníku (běžným člověkem svým specifickým chováním identifikovatelní jako žáci prvního ročníku tříletého učiliště … tím se nechci dotknout strojařů nižších ročníků a už vůbec ne prváků, prostě záležeží na lidech)

řidič autobusu, který za celou cestu nepromluvil aktivně

zbytečný, ale přesto účastněný dozor:

  • pí. Paurová, výchovná pseudoporadkyně (známá svým mírným postojem k nekázni - tj. místo řvaní si zpívá popř. tančí)
  • ing. Schandl, velitel (známý též jako ****(všichni chtějí odmaturovat))
  • ing. Schandlová, komandant (známá též jako stíhačka, pro její fanatický přístup k nekázni)
  • andělé strážní bdící nad microsofťáky

dopravní prostředky:

  • autobus neznámé značky s luxusními sedačkami a bezpečnostními pásy
  • vlastní organický pohon

průběh cesty:

Epizoda první: Skrytá hrozba /co to kecám/ Šatna:
Extrémně přizpůsobivé služby společnosti známé jako České Dráhy mi zajistily dovoz z Trocnova do Č.Budějovic o hodinu a půl dříve před odjezdem autobusu. Šel jsem tedy na náměstí a získal jeden kus balení užitkového papíru (Metro) z boxu, který byl záměrně přistaven doprostřed cesty. Následně jsem dvakrát obkroužil náměstí, přičemž jsem dvakrát narazil na bábu  , pardon, starší obačanku, která mi chtěla vnutit dvojité balení užitkového papíru. Vrhnul jsem na ní pohled are-you-crazy-stupid-bitch-? a šel jsem dále směrem k mostu přes tu-řeku-u-školy. U mostu jsem zahnul doleva směrem ke škole a pokračoval jsem dále. Přemýšlel jsem, jestli má cenu zapalovat lucky-střik (lucky strike) a usoudil jsem, že nemá, protože v kapesním balení lucky střiků zbývaly pouze dvě jednorázové dávky (dvě cigarety). Následně jsem šel do šatny, kde již čekala služba (dozor). Jejich pohledy vyjadřovali trhněte-si-všichni. V šatně KUPODIVU nikdo nebyl a tak jsem si sedl na své místo a četl jsem si v užitkovém papíře (což má asi stejný význam jako číst si v papíře toaletním). Za nedlouho přišli spolužáci a já jsem si v duchu říkal hahaha-oni-jsou-do-školy-a-já-ne (protože této exkurze se účastnilo pouze 14.5 lidí - z toho dva microsofťaci - vydají za dva a jeden linuxák - vydá za půl). Brzy jsem zjistil, že jisté početnější hejno výletníků se shromáždilo před školou. Vzdal jsem se tedy plánu vytočit prof.Kroneisla náhlým odchodem z hodiny na autobus. Před školou již čekal Scotty a další výletníci. Brzy se připojila i prof.Paurová, které měla snahu aktivně se zapojit do diskuze, ale to jí znemožnil náhlý příjezd luxusního a moderního autobusu společnosti ČSAD JIHOTRANS, do kterého jsme nastoupili.

Epizoda druhá: D.M.N.C.
V autobuse byl z počátku klid, pozoroval jsem lidi, kteří procházeli kolem autobusu a říkali si wtf? . Jako poslední nastoupil linuxák, protože se mu zpožďovaly hodiny(viz. ‘Proč ne linux, proč ano windows’). Autobus vyrazil a okamžitě se začal projevovat syndrom DMNC. Někteří účastníci se začali bavit pozorováním dmntního videa na dmntním mobilu a ještě dmntněji se při tom smáli - tak dmntně se nechová ani jeden dmnt od nás z vesnice když jede dmntním vlakem (dmnce má někdy takový rádius, že si musím přesednout do jiné části vlaku, jinak bych začal reagovat značně agresivně i proti mnohem mladšímu dmntovi). Ve snaze uniknout této dmnci jsem vytáhl svůj extra-luxusní homemade mp3 přehrávač (pravěkký discman + 4 baterie NiMH 1800 miliampérhodin) a začal jsem poslouchat evanecence. Murphyho zákony opravdu fungují, protože vždy v nejlepší části skladby pronikl skrze sluchátka dmntní smích, protože v mobilu se objevila extrémně dmntní scéna (týpek šu*** kozla). Zesílil jsem hlasitost. Za pár desítek minut mi došly skladby a scotty mi pučil svůj skvostný přehrávač Kingston KPEX, na kterém jsem si přehrával velmi vtipný film a čas od času jsem i já vydával dmntní smích. Pak jsme dorazili do Plzně.

Epizoda třetí: Nemáme čas, musíme rychle
Autobus zastavil přímo u Fakulty ELektrotechniky (Ctrl+Alt+FEL). Vyjmul jsem z mého zavazadla fotografický aparát a jal jsem se fotit skupinu geeků, která se ihned po výstupu spojila a začala diskuzi o nějakém technickém tématu (možná o nástupu operačního systému Windows jehoVISTA). Prof. Schandl se také jal. Jal se volat jistému profesorovi, který se měl stát naším průvodcem. Profesor SKUTEČNĚ DORAZIL a také se jal. Jal se uvést nás (skrze travnatý zledovatělý svah) do vestibulu Ctrl+Alt+FEL. Ve vestibulu jsme čekali, až Markomani dopálí svoje tyčinky (cigarety) a potom jsme se všichni opět jali (to je k nevíře, že?). Jali jsme se odebrat na meeting-place všech directorů FELdy, kde jsme každý zauJALI židli (nezdvořilý silnoproudař neuvolnil slečně Heleně místo, i když se do něj vpíjela pohledem gentlemani-vymřeli). Pan PAN-KDOSI spustil projektor a počal nám vysvětlovat jak je to se studijními obory. Když jsem zjistil, že můj obor nevedou, začal jsem pozorovat osazenstvo místnosti (ne-spš) a došel jsem k závěru, že ta budova je posvátný chrám geeků, kde se modlí k asynchronním motorům (jejich bohům), frekvenčním měničům a snaží se zapudit neharmonický signál (síly temnot). Nakonci přednášky se tlupa strojařů a elektrikářů okamžitě přihnala ke stolu s propagačními letáky a cd disky. Elektrikáři si vzali potřebné materiály a strojaři se doslova poprali o všchna cédéčka a o materiály, kterými se dá zatopit v kotli. Potom jsme se odebrali na prohlídku laboratoří, ale díky PANU-KOMUSI jsme měli málo času a museli jsme rychle. Díky bihu jsem nebyl ve skupince se žádným geekem, tak jsem nemusel poslouchat nudné otázky jako “a jaký má toto učiník na prázdno?”. Páni s tituly Ph.D nám předvedli mnoho zajímavých věcí, jako například naprosto zbytečný mini-model robotické ruky a výtahu, na kterém bylo zajímavé pouze to, že běžel na serveru Microsoft ASP.NET. Více mě zaujala komora, kde se každý zvuk třicetkrát znova ozval - Ph.D. nám říkal, že když nás tam zavře a pustí nám tam na hodinu 5Hz, tak zešílíme (prý to zkoušeli sami na sobě, ostatně tomu vše nasvědčovalo). Potom nás zavřeli do komory, kde mobilní telefonní aparáty nechytaly signál a mnozí jedinci byly velmi zděšení. Prohlídku laboratoří jsme zakončili u šíleného vědce, který nosil typický oděv šílených vědců a zjevně šílený doopravdy byl, protože dovolil NÁM (chápete - nám šimpanzům) interagovat s elektrickými zařízeními připojenými na 400V (řídící počítač mimochodem běžela na Windows 3.11). Po srazu ve vestibulu jsme se odebrali zpět do autobusu, kam nastoupil prof.KDOSI, který s námi odjel do škoda-elektro.

Epizoda čtvrtá: Škodovky a Peugeoty
Ve škodových závodech se nás ujal chlapík, který vypadal naprosto přesně jako ježek ze známého animovaného seriálu krtek (takovou podobu jste v životě neviděli). Ježek nás zavedl do budovy, kde skládali různé nudné věci. Nás to naprosto nezajímalo, ale Ježek pořád mlel svojí řeč, kterou měl pečlivě připravenou v taháku, který sebou vláčel. Velice zajímavé to bylo pouze v místnosti, kde byly ‘přadleny’ a obalovali vinutí motorů do jakési jemné látky (tkaničky do bot). Žádná z nich nereagovala na mojí prosbu, jestli by mi neutkaly obleček na psa nebo záclonu do obýváku. Ježek nás
dále zavedl do trolejbusového depa, kde opět vynikli strojaři: Jakmile spatřili bylštící se přihrádku se šroubky různé velikosti, okamžite se k ní přihrnuli. Jeden založil ruce a hlídal a druzí dva si nakládali kapsy. Následně bez dovolení vylezli po žebříku na lešení u trolejbusu a zase slezli. Největší zážitek ze škodových závodů bylo rozdělování bezpečnostních kšiltovek. Dorazily zrovna nové kšiltovky, tak se museli vybalovat. Jakmile se pár kšiltovek vybalilo, někteří studenti okmažitě začali dusit své spolužáky igelitovými pytli, ve kterých byli kšiltovky a následně bušit do hlavy lidem, kteří je již měli nasazené, aby vyzkoušeli funkci. Někteří studenti podnikali nájezdy na své spolužáky a bili je tvrdými kšiltovkami všude, kam se jim to hodilo. Samozřejmě že se našel student, který onu kšiltovku ukradl (to by nebyla průmyslovka).
Cestou zpátky do autobusu jsem došel k zajímavému zjištění, že v celém areálu se vyskytují použe škodovky, zaparkované po směru a peugeoty, zaparkované proti směru.

Epizoda pátá: Návrat jediho /co to kecám/ Chemický záchod
Po příchodu do autobusu ze sebe jeden student vypravil velmi zajímavou větu: “Do píči, já jsem ztratil to co jsem tam ukrad!!!!” a byl velice šokován tímto zjistěním. Úspěšně jsme odjeli ihned poté, co další student zjistil, že součástí výbavy autobusu je i chemický záchod, kde se může schovávat černý pasažér. Cestou domů jsem požil svoje bagety a napil se svojí ne-dietní coca-coly. Vše probíhalo v relativním klidu, až na výkřiky “fiiiilm !!!!” nebo “obraz !!!!”.

  • Na závěr musím dodat, že studenti překonali rekord v počtu lidí vtěsnaných na jednom záchodě (na FELu).
  • Na závěr musím dodat, že strojaři v tomto článku neberu jako hromadné označení a jmenovitě vylučuji všechny strojařKY prvačKY a druhačKY, jmenovitě vylučuji strojaře, kteří byli na silvestra ve velbloudovi, jmenovitě vylučuji strojaře, kteří navštívili prosincový koncert Blamage, jmenovitě vylučuji všechny strojaře, které znám (ty sígry neznám:))
  • Na závěr musím dodat, že do Plzně jsem jel poprvé a naposledy.
  • Na závěr musím dodat AVE

 

4 Responses to ' Školní exkurze do Plzně '

Subscribe to comments with RSS or TrackBack to ' Školní exkurze do Plzně '.

  1. Touny said,

    on January 31st, 2007 at 2:00 pm

    No, je tam spoustu věcí s kteráma nesouhlasim a kdybych na všechno regovat individuálně tak by z toho zas vzniklul komentář plnej hnoje :).

    Co se týče cesty tak jsme asi seděli v jiným autobuse, nudu nesváděj na svoje okolí ale na sebe, já se nenudil.
    Co se týče prohlídky FELu tak tam jsem skutečně a ne asi byl v jiný skupině, takže to ještě beru.

    Ale jo, našly se tam úsměvný pasáže takže jen tak dál.

  2. RON said,

    on January 31st, 2007 at 3:21 pm

    Cece v Plzeni jsem nebyl a po tvem clanku si to dovedu zive predstavit … Clanek je good

  3. michaelf.ms said,

    on January 31st, 2007 at 4:51 pm

    Ja to psal zamerne takhle prehnane. thx vsem :)

  4. Biker said,

    on January 31st, 2007 at 4:55 pm

    Good článěk…..

Leave a reply



dejmito

Leviathan

    kdo je Leviathan

    Jsem student aktuálně čtvrtého ročníku střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v českých budějovicích

     


 


RSS Zdroj

    ::

    RSS 2.0 < ZDE

    Přidejte si můj zdroj do vaší RSS čtečky

     

Statistiky