wz


Lost In Translation (Ztraceno V Překladu)

Ξ September 14th, 2007 | → | ∇ Neosobní |

The more you know who you are, and what you want, the less you let things upset you.
(Čím víc víš, kdo jsi a co chceš, tím méně tě může něco vyvést z rovnováhy.)

Ztraceno V Překladu je filmové dílo, které natočila v roce 2003 režisérka Sofia Coppola. V hlavních rolích Bill Murray (znáte z Na Hromnice o Den Více, jeho nejlepšího filmu (podle mě)) a Scarlett Johansson (kterou jsem zatím v žádném jiném filmu neviděl). Oběma hercům sedla jejich role jako na míru a o to větší jsem měl zážitek.

Film se odehrává v japonském Tokiu a má ze začátku dvě linie.
Bob Harris (Bill Murray) - slavný americký herec na konci své kariéry (50) přijíždí do Tokia točit reklamu na Whiskey Suntori za honorář dva milióny dollarů. Bob, který má mnoho životních zkušeností a je znuděn celým světem se v japonsku cítí osamělý, frustrují ho malí Japonci, kteří žijou velmi rozmanitě a pro něj nezvykle extravagantně, tak vysedává po večerech v hotelovém baru, pije Whiskey a kouří doutníky. Žádná z aktivit, o které se pokoušel (plavání, kultura) ho neuspokojily. Bill Murray tuto roli hraje opravdu velmi přesvědčivě a dokonce se může zdát, že žádný herec by se na ni nehodil lépe.

Charlotte (Scarlett Johansson) - mladá dívka (26), která před dvěma lety ukončila vysokou školu (filozofii) a vdala se za rovněž mladého fotografa posedlého prací. Její manžel přijel do Tokia fotografovat a tak přijela s ním. Čím dál víc si ale všímá toho, že mažel upřednostňuje práci před ní a nevěnuje se jí - cítí se osamělá. Když potom zavolá své nejlepší kamarádce a ta jí sdělí že na ni nemá čas, přivede jí to k pláči. Tak tedy cestuje po Japonsku a marně zkouší najít zálibu v prohlížení památek a chápání japonského životního stylu. Celé dny prosedí v zavřená v hotelovém pokoji, až ji jednou napadne zajít do hotelového baru.

V baru je toho večera i Bob (pije Whiskey a kouří doutník). Oba se na sebe náhodou podívají a Charlotte se Bob zvláštním způsobem zalíbí. Nechá mu poslat malý drink. Bob si myslí, že je to jenom jedna z další fanynek, které má po celém světě, tak ji pozdraví a odejde do svého pokoje (je to můj výklad, z té situace to přímo nevyplývá).
Následující den oba prožijí jako ty předchozí - Bob se nudí při natáčení reklamy na Whiskey a Charlotte zůstává opět sama ve svém pokoji, protože její manžel odjel na pár dní pracovat jinam a nechal ji v hotelu. A tak není náhoda, když se znovu potkají v hotelovém baru. Tentokrát si Charlotte k Bobovi přisedne a dají se do řeči. Postupně zjistí, že mají stejný problém s životem. Opět se na konci rozejdou do svých pokojů, ale s překvapením zjišťují, že právě potkali spřízněnou duši.
Dalších pár dnů pokračují Bob s Charlotte s zájemném poznávání se (nedá se to popisovat slovy … jsou to takové krásné detaily, které by na papíře vypadaly nezajímavě). Zajde to až tak daleko, že oba chodí každý den na obědy, večer se baví a prožívají nezapomenutelné chvíle - nejedná se o lásku, ale o hluboké přátelství, což je mezi takto vzdálenými věkovými a sociálními kategoriemi nezvyklé.
Zřetelná je proměna obou - Boba i Charlotte - během jejich společných dnů. Na začátku byl Bob flegmatický a s nezájmem o věci kolem sebe a postupně se mění v člověka, který chytá druhý dech a jeho maželství doma v Americe mu připadá tak vzdálené a cizí, jako nikdy dřív. Japonce, kteří ho dříve frustrovali začíná brát humorem a seznamuje se nimi. Charlotte vnesla do jeho života nový rozměr.
Charlotte je na začátku uzavřená do sebe a zoufale se snaží najít něco, co by ji naplnilo - cítí se prázdná. Postupně se mění na dívku, která si uvědomila do jaké míry může svůj život změnit, když bude dost odvážná. Její proměna podle mě není tak velká jako u Boba.
Předposlední den svého pobytu v Tokiu to Bob přežene s Whiskey a vyspí se s barovou zpěvačkou. Probudí se a nešťastně si uvědomí, co se stalo. Zrovna v tu chvíli zaklepe na dveře jeho pokoje Charlotte, přichystaná jít s ním na večeři. Bob ji otevře, ale Charlotte uslyší zpěvačku v koupelně a tak smutná odejde. (V tuhle chvíli filmu jsem soucitně odvrátil zrak a pomyslel jsem si “ale to néé …”). Když potom spolu večeří, jejich nálada je trochu horší. Bob ví, že to pokazil a je mu to líto, zároveň ale neví, co má dělat, aby nevypadalo špatně.
Poslední noc se v hotelu ozve alarm - někde hořelo, nebo někdo spustil alarm. Hotel je evakuován a oba dva se potkají dole před hotelem pouze v županech. Charlotte se zeptá kdy odjíždí a Bob odpoví, že ráno … po chvíli smutně dodá, že se mu nechci a Charlotte na to reaguje: “tak nejezdi, založíme si jazzovou kapelu”, opět se rozcházejí.
Ráno bob Charlotte zavolá hotelovým telefonem - nechá jí vzkaz, že odjíždí, aby mu řpinesla bundu, kterou si u ní zapomněl. Charlotte přichází a oba se loučí - loučí se ale poněkud ostýchavě a když Bob omylem pronese trochu sobecky znějící poznámku o loučení, Charlotte řekne “Bye” a odejde. Bob se za ní dívá až k výtahu, na Charlotte je vidět, že je velmi smutná.
Když jede Bob na letiště limuzínou, dívá se na fotku Charlotte, kterou sám fotil na jedné karaoke párty a japonských kamarádů. Najednou se podívá z okna na ulici a uvidí Charlotte, jak jde směrem pryč, dál po ulici. Nakáže řidiči, aby zastavil a vyběhne z auta. Dohoní Charlotte, která je překvapená a je rádá, že ho vidí. Obejmou se, Charlotte pláče a rozloučí se tak, jak se patří. Bob se s klidným srdcem vrací zpět do auta a na dobro odjíždí.

Kdybych měl hádat, jak jejich osudy dál pokračovaly, řekl bych, že Charlotte se rozvedla a bydlela sama. Jednoho dne uslyšela dveřní zvonek, a za nimi stál Bob, stále ženatý, pouze kvůli povinnostem vůči jeho dětem.

Film rozhodně není dějově založený a řadí se k těm, které zachycují proměnu lidí a jejich různé zvláštonsti, vybočení z normálu. Patří k takovým filmům, o kterých musíte potom v noci před spaním přemýšlet, podobně jako K-PAX, Terminál a nebo výše zmiňované Na Hromnice o Den Více (Hromnice jsou vlastně oficiálně komedie, ale jako komedii to divák brát nemusí, je to krásný a poučný román). Na žebříku film řadím nad Terminál a pod K-PAX a pod Hromnice. Hodnocení: 9/10 - skoro nejlepší. Velmi se mi líbil.

 

7 Responses to ' Lost In Translation (Ztraceno V Překladu) '

Subscribe to comments with RSS or TrackBack to ' Lost In Translation (Ztraceno V Překladu) '.

  1. mikke said,

    on September 14th, 2007 at 6:06 pm

    Sohuhlas… Dobrej film :)

  2. kivan said,

    on September 15th, 2007 at 9:43 am

    Film jsem neviděl, ale podle tvého popisu vypadá zajímavě - možná se na něj v budoucnosti podívám :)

  3. michaelf.ms said,

    on September 15th, 2007 at 9:53 am

    Thx. Btw film vyhrál Oscara za nejoriginálnější scénář.

  4. Tonda said,

    on September 15th, 2007 at 3:41 pm

    Přečetl jsem si jenom pár kousků článku, protože se na ten film chci podívat a nechci do předu všechno vědět. :)

  5. michaelf.ms said,

    on September 15th, 2007 at 5:19 pm

    Pusť si to pozdě v noci, neusneš potom … :)

  6. Tonda said,

    on September 20th, 2007 at 5:21 pm

    JJ je to dobrej film. Ale o originálnosti scénáře bych pochyboval. Dva cizí lidi, v cizí zemi, poznávaj se. To samí je třeba Wimbledon a jistě by se jich našlo ještě hodně.

  7. michaelf.ms said,

    on September 20th, 2007 at 5:55 pm

    Hehe, teď se mi podařilo přesunout mojí kompletní myšlenku po přečtení tvýho komentáře bezeztrátově do počítače:

    Co znamená tvoje pochybnost v porovnání s profesionální kritikou a oskarovou porotou? Nic.

    Asi tak :)

Leave a reply



kdojsi

Leviathan

    kdo je Leviathan

    Jsem student aktuálně čtvrtého ročníku střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v českých budějovicích

     


 


RSS Zdroj

    ::

    RSS 2.0 < ZDE

    Přidejte si můj zdroj do vaší RSS čtečky

     

Statistiky