wz

Nollaig Shona agus Athbhliain faoi Mhaise Daoibh!

Ξ December 24th, 2007 | → 4 Comments | ∇ Osobní |

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok Vám přeje Leviathan. Pusťte si si následující písničku, opřete se v křesle a hoďte všechny problémy za hlavu. Žádné problémy nejsou, je jenom pohoda a naděje do budoucna.

Jaký byl rok 2007?
S klidem můžu říct, že to byl rok opravdu hodně povedený. Hlavně to byl rok, kdy jsem dosáhl hranici 18ti let, takže byl svým způsobem přelomový a neopakovatelný. Starostí bylo minimálně, pokud vůbec. A bohužel musím říct, že to asi můj poslední klidný rok :). Čeká mě maturita, maturák, přijímačky a práce, což s klidem dohromady nejde … a protože jsem línej, bude to těžký. Čeká mě nejasná budoucnost.

Jaký bych chtěl, aby byl rok 2008?
Chtěl bych, aby byl nadprůměrný, zajímavý a dobrodružný … což si myslím, že by docela i mohl být. Žádná hloupá předsevzetí si dávat nebudu … mám vůli dostatečně silnou na to, abych udělal cokoliv si usmyslím :).

NESTRESUJTE SE … nedělejte věci, které nechcete; myslete si, co chcete a říkejte, co si myslíte. Buďte optimisté, buďte otevření …

A já se zase nachvíli loučím.

 

Sonet druhý

Ξ December 14th, 2007 | → 0 Comments | ∇ Tvorba Literární |

- klasický zbytečný úvod -
Přešel den a mám další sonet, ale nebojte se, že tenhle trend bude pokračovat :).
Tento narozdíl od předchozího se vztahuje ke konkrétní věci v dějinách a k emocím z této plynoucích.
- -

 

Sonet první

Ξ December 12th, 2007 | → 4 Comments | ∇ Tvorba Literární |

- klasický zbytečný úvod -
Rozhodl jsem se, že založím sekci, do které občas vypustím své lyrické nesmysly, aby se nad nimi mohli podivit i jiní. Někomu možná přijdou vhod - vzpomínám si, že “Someone in Nowhere” chtěl Kesy dokonce zhudebnit :).
Dnes mi utkvěl v mysli název “Sonety Lauře” a rozhodl jsem se, že se pokusím psát sonety vlastní (ne Lauře). Jsou to totiž velmi jednoduché útvary - ani se nemusí moc rýmovat, ale musí se skládat z delších veršů a musí jich být přesně 7 (2 po čtyřech a 2 po třech).
A komu by obzvláště lezly na nervy, může si v RSSku udělat filtr na kategorii “Tvorba Literární” :).
- -

 

Trocha analogové nostalgie

Ξ December 11th, 2007 | → 4 Comments | ∇ Osobní |

Včera jsem omylem narazil na naše staré VHS kazety a vzpomínal jsem na staré časy. Vzpomínal jsem, jaké to bylo v době, kdy 486tka byl dokonalej stroj, v době, kdy se CDčka vyskytovala jen skromně (občas přibalené k nějakému tomu časopisu) a všechno naše digitální jmění bylo uloženo na dvacetimegabytových harddiscích a tříapůlpalcových disketách. V dobách, kdy se v obchodech ještě prodávaly alba na magnetofonových kazetách namísto CDčkách.

Už si nepamatuji rok, ale svůj první počítač jsem dostal za vysvědčení někdy hodně brzy v prvním ročníku. Byl to Cyrix i486 s šestnáctmegabajtovou grafickou kartou neznámého původu, 16MB operační paměti a 20MB harddiskem. Windows 95 byl ještě v plenkách a DOS 6.22 se tenkrát používal na většině mašin. Byl jsem za svojí mašinu strašně rád a sám jsem si k ní sháněl hardware a periferie. Ze školní družiny jsem si na disketách odnášel hry a měl jsem z toho dobrý pocit :). Kdo se tehdy trochu vyznal v DOSu, byl prostě král, a takových bylo jen málo, přičemž já jsem byl mezi nimi a byl jsem na svou pozici náležitě hrdý.
Když jsem přitáh do školy dvě diskety a začal jsem krást ze školních disků, co se mi zachtělo, nikdo nevěděl co dělám a s oblibou jsem přihlížející (zvlášť jednu slečnu, andrea se jmenovala :)) zahrnoval odbornými termíny jako “soubor”, “adresář” nebo “kopírování”.
A tak to bylo pár let … přišly 95tky, 98mičky a tam pořád kraloval DOS, takže jsem byl stále na vrcholu vědění.

Teď je ale situace úplně jiná. S internetem přišla naprostá deformace dětí. Když chce něco vědět, prostě si to vykliká na internetu, kde tři čtvrtiny z toho nepochopí a potom ječí na různých fórech a otravujou dospělé lidi. Byl jsem naprosto šokován, když jsem si jednou prohlížel nějaké fórum a narazil jsem tam na diskuzi o nějaké moderní hře z roku 2003 a pod ní příspěvek “Ach, tuhle hru jsem hrával, když jsem byl malý … sladké vzpomínky” … říkám jsi … to jsem asi sakra starej, když u mě vzpomínky vyvolává Prince (na nějž si dodnes pamatuju cheaty) a ne Doom3!! Najednou jsem si prostě uvědomil, že ty malý parchanti, který lezli po čtyřech v době, kdy jsem poprvé zkoušel kouřit, prostě vyrostli do takové míry, že jsou schopni myslet a mluvit.
Kdyby ale aspoň mysleli, ale oni myslí pokřiveně a nemorálně díky porevoluční výchově jejich neschopných rodičů, kteří jim zaplatí všechno, na co si vzpomenou. Když chtějí něco vědět, nemusejí získat náklonnost druhého člověka, aby jim pomohl, ale oni si to najdou na internetu. Když chtějí nějaký program, oni ho nevymění s někým jiným za svůj, ale prostě si ho zadarmo stáhnou z rapidsharu.
Tohle chování u nich nedá vzniknout základním sociálním principům, jako je respekt ke starší a zkušenější osobě nebo vědomí, že když něco chce, nemůže si to prostě vzít a nic za to nedat. Jak se to na nich promítne, až vyrostou můžeme jenom hádat.

(závěr: Internet dětem škodí a oni škodí jemu.)

Tehdá nebyly žádné vypalovačky, ani žádná cédéčka s muzikou. Byly dlouhohrající desky a magnetofonové kazety. Osobně jsem byl velkým sběratelem magnetofonových kazet, na které jsem si nahrával písničky z rádia (ovšem až potom, co jsem byl oblažen vlastním magnetofonem - úžasný okamžik). Už tehdy jsem tíhnul spíš ke starší muzice - když dávali na Faktoru kostitřas (úplně ten nejstarší s kosťou), byl jsem schopen proseděť u magneťáku celou hodinu s prstem připraveným na tlačítku REC, kdyby náhodou hráli Oceán, nebo Karla Kryla. Když se mi podařilo nahrát nějaký opravdu velmi cenný kousek (např. Zahradu Ticha od nevimkoho), byl jsem šťastný jako o Vánocích :). Kazetám s dobrým úlovkem jsem pak vylamoval zoubky, aby se na ně už nedalo zapisovat a vždy jsem se u toho cítil poněkud slavnostně :D.

Dnes je ale situace (jak jinak) naprosto jiná a naprosto hrozná. Děti dostanou mobily s podporou mp3jek (který dostanou prostě za to, že jsou - další podkopávání sociálních principů) a stahujou si do něj co chtějí (spíš to, co zrovna letí). Mobil ztratí, rodiče jim koupí lepší a oni si tam zase natahají ubohou parodii na muziku, kterou pak pouštějí ve vlaku a otravujou s tim Leviathana :), kterej chce spát (Leviathan má taky mp3jku, ale on si to může dovolit, protože mu jde čistě jenom o hudbu).
Mně se prostě takové chování dětí hnusí a moc. Vůbec neznají snahu ani pokoru.

(závěr: Internet dětem škodí, oni škodí jemu a rodiče je neumí vychovat. Potom z nich rostou ema a různí rádoby psychicky narušení vypatlanci)

Tehdá neexistovala DVDčka. Filmy se nestahovaly, ale chodily se za malý poplatek půjčovat do Videopůjčoven na VHS Kazetách a tak se to dělalo až do nedávna, kdy DVDčka naprosto vytlačila VHSky z trhu. Podle mě je to velká škoda, protože jsem měl VHS kazety rád - opět kvůlu tomu, že se mi na ně vážou vzpomínky. Například se mi kdysi podařilo sehnat na VHSce originální Dunu (podle slavné knihy Franka Herberta) ještě se Stingem, kterou jakási dobrá duše nahrála na kabelovce (opět - kdo měl kabelovku, byl král). Tu kazetu jsem bránil doslova jako oko v hlavě a dodnes jí mám pečlivě schovanou. Kazetu nešlo jen tak jednoduše zkopírovat, ale museli jste mít speciální nádobíčko, takže kopie kazety vyžadovala značnou práci.
Když jsem včera narazil na tu VHSku, úplně jsem se divil, jak je to nádherná věc :). Náš videorekordér panasonic s časovým spouštěčem dokázal nahrávat určité kanály v určitý čas po učitou dobu, takže když šlo v televizi něco, co jsem chtěl mít, nastavil jsem časovač, odešel jsem do školy a když jsem se vrátil, film byl nahraný.
Bohužel dnes již žádné videorekordéry ani videopřehrávače nemáme a namísto nich máme odporný DVD přehrávač (co přehrává odporné kulaté věci, které se pořád ničí a špiní :)). Vše co nám tu zůstalo jsou akorát ty kazety.

Co bych dal za návrat magnetických pásek s analogovým záznamem (třeba i dat). Kdyby zmizely všechny ty odporné pulzně-šířkově modulované signály :) Sinusoida rules! :)
A co vy?

 

Kvantová mechanika

Ξ December 1st, 2007 | → 8 Comments | ∇ Neosobní |

Kdybych měl odhadnout čas, který jsem věnoval snaze o pochopení kvantové mechaniky, počítal bych v řádu dnů (spojitě). A dnes, kdy mi konečně po dlouhém nepochopení a zmatku zapadly kolečka a stoj se začal točit, bych rád napsal článek o mém putovaní moderní fyzikou a také základní popis některých teorií. Nezavírejte prosím prohlížeč, uvidíte, že je to nesmírně zajímavé (jinak bych nad tím nestrávil tolik času) :).

Kapitola 1.: Základní škola a první ročník. Newton.
Na základní škole jsme se učili o jistém fyzikovi, jehož teorie vůbec nebyly nazývány teorie a byly považovány za něco, co prostě platí za každých okolností a nemůže být nikým a ničím porušeno. Pan uč. Weiss nám tento zákon definoval jako Newtonův Pohybový Zákon a popsal jej rovnicemi s=v*t a F=m*a (s-dráha, v-rychlost, t-čas, F-síla, m-hmotnost, a-zrychlení). Čili z toho plynou následující poznatky:
A) Čím je těleso hmotnější, tím větší síla musí být využita k tomu, aby bylo dosaženo určitého zrychlování.
B) Pohybuje-li se těleso konstantní rychlostí v po určité neměnné dráze s, pak doba, za kterou tuto cestu vykoná odpovídá času t.
Celou věčnost jsem si myslel, že tak to prostě je a mnoho lidí si to určitě myslí dodnes :).
V prvním ročníku nás prof. Kyselová učila Bohrův model atomu v chemii a duální charakter světla ve fyzice, přičemž nám radila, abychom tomu veřili a nesnažili se to pochopit. Což jsme taky dělali a měli jsme štěstí - kdych se v prvním ročníku pouštěl do Kvantové mechaniky, určitě by mi praskla hlava :).

Kapitola 2.: Druhý a třetí ročník. Einstein.
Někdy ke konci druháku (už si nepamatuju kdy přesně) se mi dostala do rukou knížka “Černé díry a zborcený čas” od amerického vědce Kipa Thorna. Pustil jsem se do čtení a zjistil jsem, že vesmír se podle Newtona ve skutečnosti neřídí, ale pouze nám to tak připadá, protože máme omezený rozhled. Ve skutečnosti se prý však vesmír chová podle Speciální a Obecné Teorie Relativity.
Dlooouho, dlouho jsem nebyl schopen pochopit o co v teorii relativity jde, ale nakonec jsem uspěl (téměř po roce). Chtěl bych vám nyní zjednodušeně popsat základní principy:

– Speciální a Obecná Teorie Relativity –

V předminulém století dělal jistý fyzik Michelson takový hezký pokus se světlem, který lze analogicky popsat takto: Měl k dispozici kolejnici s vozíkem, na kterém byl přpevněn emitor světla. Na konci kolejnice byl senzor, který zachytil světlo. V půlce kolejnice byl spínač, na který když vozík najede, tak se aktivuje emitor na vozíku. Michelson chytil vozík a rozjel ho strašlivou rychlostí proti senzoru - vozík najel na senzor, rožnul emitor a senzor zachytil přicházející světlo. Potom postavil vozík těsně před senzor a ohromnou rychlostí ho rozjel zpátky k začátku kolejnice - vozík najel na senzor, rožnul emitor a senzor opět zachytil světlo. (výsledek si řekneme, až vám odvyprávím podobný pokus s hmotou)

Předevčírem se jistý Petr a Radim z Aše rozhodli udělat podobný pokus, ale místo světla chtěli emitovat sami sebe. Tak vzal Petr auto rodičům a na střechu připevnil dlouhou dřevněnou desku. Společně s Radimem pak zajeli na dlouhou polní cestu a vyznačili si dráhu. Petr sedl do auta a Radim si vylezl na střechu a na dřevěnou desku. Petr postupně rozjel auto na 30 km/h a když dojel na konec dráhy, Radim se nahoře rozběhl dopředu (rozmakal to na 20 km/h) a skočil - a letěěěl a letěěěl a pak dopadnul a rozmlátil si držku :). Radim už nechtěl riskovat druhou část pokusu a tak si sedl za volant a Petr vylezl na střechu. Rozjeli se opět na 30km/h a když se dostali na začátek dráhy, Petr se rozběhl v protisměru (rozmakal to na 20 km/h) a vyskočil - krátce na to dopadl na zem, drobně si odřel podrážku u bot jak jel po smyku a nakonec ani neupadl. Radim byl výsledkem pokusu velmi zklamán a tak ho Petr poučil o takzvaném Adičním Teorému Rychlostí, který rozebírá skládání rychlostí. Když vyskočil Radim - pohyboval se vzhledem k autu 20 km/h, ale vzhledem k Zemi 50km/h (!), takže si nabil držku. Když vyskočil Petr, pohyboval se vzhledem k autu 20 km/h, ale vzhledem k Zemi 10 km/h (což je rychlejší chůze), takže dokázal svůj pohyb bezpečně ubrzdit.

K velkému překvapení tehdejší vědecké komunity zjistil Michelson, že v případě rychlosti světla neplatí žádný Adiční Teorém a světlo se pohybuje stejně rychle za jakýchkoliv startovních podmínek a vzhledem k jakkoli-rychle se pohybujícím soustavám. Takže pokud by Radim vyskočil z auta rychlostí světla, pohyboval by se vzhledem k autu rychlostí světla a vzhledem k zemi také rychlostí světla. Nepřipadá vám to divné? :)

Existuje tedy jistá horní mez rychlosti, kterou žádná věc nemůže překročit a ani se jí rovnat (Ne, ani Radim by jí nedokázal dohonit). Je to rychlost světla (velocity of light, označována jako c). Vesmír prostě nedovolí objektům, které se této rychlosti nebezpečně přibližují, aby jí dosáhly a používá k tomu tak drastické metody, že by Newtonovi vypadly oči z důlků. Newton by totiž klidně mohl tvrdit, že někde v Alpha Centauri existuje superrychlé těleso (nějakej kosmickej Chuck Norris), které překoná vzdálenost světelného roku za dva dny a spal by jak nemluvně :) (podobnou věc mohou tvrdit fandové seriálu Stargate, v níž se lidé mohou přesouvat do galaxií vzdálených miliardy světelných let za pár vteřin).
Jak ale vesmír koriguje předměty, které se chtějí této rychlosti přiblížit? Zde narazíme na princip relativity.
Kdyby se Radim zbláznil a začal běhat rychlostí světla, lidé, kteří by ho pak pozorovali na hodně zpomaleném filmu (samozřejmě, že nic takového nejde, říkám to jenom pro příklad) by viděli Radima neuvěřitelně zkráceného ve směru jeho šíleného pohybu a naopak Radim by viděl zkrácené lidi. Lidé by pozorovali, že Radimova rychlost se nerovná rychlosti světla ani zdaleka, ale že je mnohem menší než rychlost světla, naopak Radim by pozoroval, že lidé kolem něj jsou mnohem rychlejší a on, že se rychle přesunuje z místa na místo, protože se věci zkracují a tak je dříve překoná. Kdyby potom zastavil, jeho spolužáci už by všichni byli v domovech důchodců, protože jim plynul čas rychleji, než jemu. (Ale on by to nikdy nedokázal, protože by byl tak těžkej, že by neměl dost energie na to, aby ještě zrychlil).
Čím víc se těleso přibližuje rychlosti světla, tím víc se zvětšuje jeho hmotnost a tím větší musí vynaložit sílu na další zrychlování. Kdyby byl hodně blízo rychlosti světla, jeho hmotnost by se blížila nekonečnu. Hmotnost zakřivuje čas a deformuje prostor. Kdyby se Radim v běhu někdy dostal až na rychlost světla, lidé, kteří by ho pozorovali, by to nikdy neviděli, protože by vzhledem k nim ten okamžik trval nekonečně dlouhou dobu.
Například zemi nám plyne čas jinak, než na slunci. Kdyby se vaše dvojče vydalo na orbitu a pak se vrátilo, bylo by starší o pár miliardtin sekundy (tady si opravdu nejsem jistej v řádu :D).

Kapitola 3.: Třetí a Čtvrtý ročník. Heisenberg.
Když jsem konečně pochopil relativistický zákony (a nemoh jsem to nikomu říct, protože na mě koukali jak na blázna :)), chtěl jsem se pustit do Kvantový teorie, ale rychle jsem od ní utekl, protože jsem se jí lekl. Ve čtvrťáku jsem se k ní zase vrátil a snažil jsem se jí usilovně pochopit, nešlo to :). Je to tak exotická teorie, že jsem jí prostě pochopit nemohl. Jedno jsme ale šli se třídou do divadla a naše prof. angličtiny - prof. Šinknerová mě náhodou slyšela mluvit o Schrödingerově kočce, tak mi z vlastní iniciativy (respect) půjčila výbornou knížku, ve které je Kvantová teorie ilustrována na příkladech z reálného života (podobně jako Radim běžící rychlostí světla). S pomocí této a internetu jsem nakonec pochopil.

– Kvantová Mechanika –

Tak jako relativistické zákony platí pro tělesa makroskopického charakteru, kvantová mechanika platí pro tělesa mikroskopického charakteru, tedy pro elementární částice.

Vychází z toho, že o částici, která letí někde vesmírem (třeba elektron) vůbec nic nevíme (kde je), dokud jí nějak nezachytíme a nepodíváme se, co (kde) je vlastně doopravdy zač.
Podle klasické teorie má elektron lineární dráhu, která je pořád stejná a pořád stejná bude. KM říká, že elektron má s jistou pravděpodobností lineární dráhu a s jistou pravděpodobností jí mít nebude. Hezký ne? :)
Pohyb elektronu je tedy popsán vlnovou funkcí předtím, než ho zachytíme. Ano, hmotná částice elektron je zároveň vlna (není to částice nebo vlna, ale částice a zároveň vlna).
Když letí elektron vesmírem, nic ho neotravuje, tak si klidně kmitá svojí energií a užívá si své nesmrtelnosti (pozn. - pokud ho nezabije pozitron). Když ale elektron zavřeme do krabice (s nekonečně tlustými stěnami - je to prohnanej zmetek!), bude se odrážet od stěn. Podle klasické fyziky by se odrážel pořád stejně lineárně, doleva a doprava. Když na něj budeme pohlížet jako na vlnu, vznikne mezi stěnami krabice stojaté vlnění a elektron se v žádném případě nebude pohybovat po přímce, ale někde bude jeho výskyt pravděpodobnější a někde nepravděpodobnější.
Když je elektron v takovémto schizofrenickém stavu (:)), nemůže si rozdávat energii jakou chce, ani nemůže přijímat energii, jakou mu někdo poskytne. Kdyby přijal od někoho energii, která by vyvolala nesymetrii v jeho krásném stojatém vlnění, elektron by prostě začal dělat blbosti a pravděpodobnosti výskytu by se hrozně rozházely … pak by mohl klidně narazit na víko krabice a bylo by to háji :). Takže je nějak zařízený, že částice může přijímat pouze určité kvantum energie, které ji posune do vyššího kvantového stavu (bude kmitat rovnoměrně s větší energií - frekvencí). Stejně tak může vyzářit jenom tolik energie, že se dostane do nižšího kvantového stavu.
Tohle dost omezuje částicová práva elektronu :), takže ho zase pustíme ven, kde si může dělat co chce, dokud ho nechytíme znova.

Kolaps Vlnové Funkce našeho elektronu - nastane tehdy, když ho chytíme (chudák …) a změříme jeho polohu. Elektron si dřív zakládal na tom, že se vyskutuje všude (akorát někde málo pravděpodobně), ale když jsme ho chytili a chtěli jsme změřit jeho polohu, jeho vlnová funkce chtě nechtě musí zkolabovat do jedné možnosti vybrané z pravděpodobností výskytu. Tím, že se pravděpodobnost změnila v jistotu zkolaboval celý systém a mi nejsme schopni určit, kde byl elektron předtím, nebo kde by byl, kdybychom ho nechytili.
Kolaps Vlnové Funkce nabízí řadu paradoxů, z nichž nejznámější je ona Schrödingerova kočka, o které si zachvíli povíme.

Heisenbergovy Relace Neurčitosti - jsou velmi důležité a našel jsem je i hezky zformulované:

-> vybereme-li ze svazku světelných paprsků jeden foton, je možné změřit snadno přesně jeho frekvenci f a tím i jeho energii E a hybnost , ale ne jeho polohu (protože největší přesnost, s jakou dokážeme změřit frekvenci je jedna perioda, ale foton byl za dobu jedné periody všude, chápete?)
-> při dopadu elektronu na fluorescenční stínítko lze určit přesně jeho polohu, ale ne energii a hybnost (protože když máme jeho polohu, nedokážeme určit s jakou frekvencí - energií se pohyboval, chápete?)

Právě Heisenbergovy relace neurčitosti jsou důležité pro pochopení tunelového jevu.
Představte si, že banda elektronů si to šine rovnou k potenciálovému valu, ale ani jeden z nich nemá energii na to, aby prošel skrz. Nikdo ale přesnou energii elektronů nezjistil, takže je jistá pravděpodobnost, že když přiletí k valu, některý elektron bude mít zrovna energii vyšší a val proletí. Nakonec to dopadne tak, že se většina elektronů odrazí, ale jeden proletí. (Říká se, že se elektron protuneluje).
Stejně je to u radioaktivních prvků - je tam pravděpodobnost, že se nějaká částice protuneluje ven a atom si už neudrží stabilitu a rozpadne se. Teď konečně ke Schrödingerově kočce :).

Máme krabici, ve které je umístěna živá kočka spolu s jistým zařízením. Toto zařízení obsahuje radioaktivní prvek, ve kterém se v neznámém čase (řídícím se pravděpodobností) rozpadne atom. Další část zařízení tento rozpad detekuje a vypustí do ovzduší toxin, který kočku zabije. Zda-li už tušíte v čem bude paradox :). Kočka bude totiž zároveň živá a mrtvá, dokud nepřijde člověk a nezkolabuje vlnovou funkci tím, že se ujistí, že je kočka živá, nebo mrtvá.

To by bylo ode mě pro dnešek asi vše. Že je teoretická fyzika zajímavá? :).

 

Leviathan

    kdo je Leviathan

    Jsem student aktuálně čtvrtého ročníku střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v českých budějovicích

     


 


RSS Zdroj

    ::

    RSS 2.0 < ZDE

    Přidejte si můj zdroj do vaší RSS čtečky

     

Statistiky