wz

Safari 3 Beta vs. Opera 9 vs. IE7 vs. FF

Ξ September 27th, 2007 | → 6 Comments | ∇ Neosobní |

Tak jsem dnes provedl takové srovnání všech současných populárních internetových prohlížečů - Nové bety Safari 3 od Applu, zaběhlé a nepřekonané Opery 9, relativně nového IE7 od Microsoftu a Firefoxu.

Nejdřív nějaké ty obrázky:


Začnu časem spuštění prohlížeče (přičemž byl každý aspoň jednou spuštěn předem):
IE7 - 1,5 sekundy
Opera 9 - 1,5 sekundy
Safari 3 - 2 sekundy
FF - hrozivých 8 sekund (přičemž první start trvá tak dlouho, že si mezitím stihnu uvařit kafe)

Tomu se prostě musím smát … neřeknu, kdyby byl firefox nadupaný jako IE7 a Opera 9 dohromady, ale on není. Vlastně ta moje instalace tady neobsahuje ani žádný pluginy, dokonce snad ani Flash. Tady Jasně vede Opera s IE7, které mají přibližně stejnou dobu spuštění.

A budu pokračovat obsazením paměti (na mém PC) hned po startu:
IE7 - 24MB
Opera 9 - 23MB
Safari - 27MB
FF - 22MB

Porovnám-li to, co mi nabízí Opera a to co Firefox, nehraje tady 1MB žádný rozdíl.
Firefox tedy můžu rovnou vyřadit, protože by stejně prohrál a nespasilo by ho ani to, že by IE7 způsoboval výbuch monitoru.

Kvalita prohlížčů, bližší pohled:

Stabilita:
IE7 - Vynikající
IE7, ani IE6 jsem nikdy v životě při běžné práci neschodil.
Opera 9 - Chvalitebná
Opera prostě občas spadne, ale není to nijak zlé
Safari 3 - Dobrá
Safari 3 padá hodně … ale je to teprve beta, takže doufejme, že se to zlepší, je to přece Apple :).

Lišta bookmarků:
Bez lišty s důležitými bookmarky se už prostě nedá žít :).
IE7 - Celkem obstojná lištička, akorát se pořád snaží uspořádávat bookmarky na liště podle abecedy a to je špatný. V IE7 se ale nedá umístit nad Adresovou řádku a to je sux.
Opera 9 - Dokonalá, učebnicová, perfektní, naprosto úžasná a nejlepší lišta, ikony, písmo jaké chci, poloha jaká chci.
Safari 3 - Safariho lišta neumí obrázky a je nepohyblivá … no fuj.

Taby:
Jestli-že se bez lišty nedá žít, o tabech to platí dvojnásob - a čím lepší práce s nimi, tim kvalitnější život :).
IE7 - Velmi pokročilé taby, bohužel ale tlačítko na vytvoření nového tabu se neustále posouvá po liště do prava s počtem tabulek, takže ho vždycky nejdřív musím najít, než na něj kliknu.
Opera 9 - Opět dokonalé. Nic jim nechybí, tlačítko pro novou tabulku je pěkně na kraji. Navíc si můžete nastavit sekvenci zobrazování tabulek po zavírání.
Safari 3 - Safariho taby jsou vlastně taková parodie na taby. Tlačítko pro vytvoření nového tabu CHYBÍ ÚPLNĚ a nový tab musíte vytvořit kliknutím na tabovou lištu pravým tlačítkem a vybrat z kontextového menu “New Tab”. A to by nebyl Apple, kdyby nepřemístil i tlačítka pro zavírání tabu - ano, přesně na opačnou stranu, takže kdo je zvyklý na IE nebo Operu, bude pořád klikat jako blázen na provou stranu tabu a bude se divit, proč se nechce zavřít.

Adresová řádka:
Ano, i taková věc je důležitá :).
IE7 - Má opravdu ošklivou adresovou řádku a má jí úplně nahoře, což mně osobně vůbec nevyhovuje.
Opera 9 - Jak jinak :).
Safari 3 - Má pěknou, ale totálně nefunkční adresovou řádku. Když nemá fokus a kliknu na ní, jenom se tam objeví kurzor a nic se neoznačí, zatímco v ostatních prohlížečích se text automaticky označí, abyste mohli rovnou psát a nemuseli mazat adresu.

Vykreslování Fontů:
Tady bezkonkurenčně vládne IE7, jehož fonty jsou jemné jako samet :). Opera je na druhém místě a Safari opět končí poslední, protože tak tlusté a střapaté fonty nemá ani Mozilla.

Skinovatelnost:
Jednoznačně doména Opery, protože IE ani Safari tuto možnost nemají.

Funkčnost a praktičnost:
Tady Opera nechává jak IE7 tak Safari hooodně daleko se svou RSS čtečkou, Mailovým klientem, Torrent klientem (který nefunguje), hledáním na stránkách, kešovanou historií tabů, stránkovým košem, widgetama, download klientem, historií a desítkami dalších věcí.
IE7 se může jít klouzat stejně dobře jako Safari, který ani nedokáže nastavit proxy pro surfování.

Updaty: Opera … updatuje se přibližně jednou za dva měsíce.

Konečné Skóre:

1.Místo: Opera 9
dlouho nic
2.Místo: IE7
dlouho nic
3.Místo: Safari 3
Diskvalifikován: Fireshit :)

Na Operu prostě nikdy nic mít nebude a lidi, kteří vědí o co jde se mnou souhlasí. Kdyby Apple na Safari3 Hodně zapracoval, mohl by se z něj za nějaký ten čas stát použitelný prohlížeč, což upřímně …. zatím není ani zdaleka :).

 

Pravidla komentování

Ξ September 24th, 2007 | → 2 Comments | ∇ Osobní |

Situace, která už se několikrát opakovala mě donutila napsat tato pravidla. Každý komentář, který tato pravidla poruší může být a také bude bez varování vymazán a autor umístěn do moderace.

1. Nenapíšeš komentář, který uráží autora přímo a to do jakékoliv míry.
2. Nenapíšeš komentář, který bez udání spolehlivých důkazů zpochybňuje fakta v článku uvedená.
3. Nenapíšeš komentář, který bez udání vlastní teorie zpochybňuje teorie v článku uvedené.
4. Nenapíšeš komentář, který se netýká článku jako takového ani náznaků v něm uvedených.

Výjimka 1. Pravidlo 4 může být porušeno, je-li komentátor přesvědčen, že autor tento shledá přínosným.

Myslím, že tato čtyři jednoduchá pravidla jsou logická a patří k dobrému vychování. Komentářů, které je porušovaly bylo v minulosti málo, ale když byly, stály za to.
Mnozí se zřejmě domnívají, že se zde mohou odvolávat na svobodu slova - to je ale jejich velký omyl. Zde demokrace neplatí, platí totalita.

 

První práce ve Photoshopu CS3

Ξ September 22nd, 2007 | → 12 Comments | ∇ Osobní |

Napadlo mě udělat si takový menší banner, který bych používal na fórech jako podpis a podobně. A tady je výsledek (klikněte pro plnou velikost).

Myslím, že se mi to docela povedlo, což? :)

 

Lost In Translation (Ztraceno V Překladu)

Ξ September 14th, 2007 | → 7 Comments | ∇ Neosobní |

The more you know who you are, and what you want, the less you let things upset you.
(Čím víc víš, kdo jsi a co chceš, tím méně tě může něco vyvést z rovnováhy.)

Ztraceno V Překladu je filmové dílo, které natočila v roce 2003 režisérka Sofia Coppola. V hlavních rolích Bill Murray (znáte z Na Hromnice o Den Více, jeho nejlepšího filmu (podle mě)) a Scarlett Johansson (kterou jsem zatím v žádném jiném filmu neviděl). Oběma hercům sedla jejich role jako na míru a o to větší jsem měl zážitek.

Film se odehrává v japonském Tokiu a má ze začátku dvě linie.
Bob Harris (Bill Murray) - slavný americký herec na konci své kariéry (50) přijíždí do Tokia točit reklamu na Whiskey Suntori za honorář dva milióny dollarů. Bob, který má mnoho životních zkušeností a je znuděn celým světem se v japonsku cítí osamělý, frustrují ho malí Japonci, kteří žijou velmi rozmanitě a pro něj nezvykle extravagantně, tak vysedává po večerech v hotelovém baru, pije Whiskey a kouří doutníky. Žádná z aktivit, o které se pokoušel (plavání, kultura) ho neuspokojily. Bill Murray tuto roli hraje opravdu velmi přesvědčivě a dokonce se může zdát, že žádný herec by se na ni nehodil lépe.

Charlotte (Scarlett Johansson) - mladá dívka (26), která před dvěma lety ukončila vysokou školu (filozofii) a vdala se za rovněž mladého fotografa posedlého prací. Její manžel přijel do Tokia fotografovat a tak přijela s ním. Čím dál víc si ale všímá toho, že mažel upřednostňuje práci před ní a nevěnuje se jí - cítí se osamělá. Když potom zavolá své nejlepší kamarádce a ta jí sdělí že na ni nemá čas, přivede jí to k pláči. Tak tedy cestuje po Japonsku a marně zkouší najít zálibu v prohlížení památek a chápání japonského životního stylu. Celé dny prosedí v zavřená v hotelovém pokoji, až ji jednou napadne zajít do hotelového baru.

V baru je toho večera i Bob (pije Whiskey a kouří doutník). Oba se na sebe náhodou podívají a Charlotte se Bob zvláštním způsobem zalíbí. Nechá mu poslat malý drink. Bob si myslí, že je to jenom jedna z další fanynek, které má po celém světě, tak ji pozdraví a odejde do svého pokoje (je to můj výklad, z té situace to přímo nevyplývá).
Následující den oba prožijí jako ty předchozí - Bob se nudí při natáčení reklamy na Whiskey a Charlotte zůstává opět sama ve svém pokoji, protože její manžel odjel na pár dní pracovat jinam a nechal ji v hotelu. A tak není náhoda, když se znovu potkají v hotelovém baru. Tentokrát si Charlotte k Bobovi přisedne a dají se do řeči. Postupně zjistí, že mají stejný problém s životem. Opět se na konci rozejdou do svých pokojů, ale s překvapením zjišťují, že právě potkali spřízněnou duši.
Dalších pár dnů pokračují Bob s Charlotte s zájemném poznávání se (nedá se to popisovat slovy … jsou to takové krásné detaily, které by na papíře vypadaly nezajímavě). Zajde to až tak daleko, že oba chodí každý den na obědy, večer se baví a prožívají nezapomenutelné chvíle - nejedná se o lásku, ale o hluboké přátelství, což je mezi takto vzdálenými věkovými a sociálními kategoriemi nezvyklé.
Zřetelná je proměna obou - Boba i Charlotte - během jejich společných dnů. Na začátku byl Bob flegmatický a s nezájmem o věci kolem sebe a postupně se mění v člověka, který chytá druhý dech a jeho maželství doma v Americe mu připadá tak vzdálené a cizí, jako nikdy dřív. Japonce, kteří ho dříve frustrovali začíná brát humorem a seznamuje se nimi. Charlotte vnesla do jeho života nový rozměr.
Charlotte je na začátku uzavřená do sebe a zoufale se snaží najít něco, co by ji naplnilo - cítí se prázdná. Postupně se mění na dívku, která si uvědomila do jaké míry může svůj život změnit, když bude dost odvážná. Její proměna podle mě není tak velká jako u Boba.
Předposlední den svého pobytu v Tokiu to Bob přežene s Whiskey a vyspí se s barovou zpěvačkou. Probudí se a nešťastně si uvědomí, co se stalo. Zrovna v tu chvíli zaklepe na dveře jeho pokoje Charlotte, přichystaná jít s ním na večeři. Bob ji otevře, ale Charlotte uslyší zpěvačku v koupelně a tak smutná odejde. (V tuhle chvíli filmu jsem soucitně odvrátil zrak a pomyslel jsem si “ale to néé …”). Když potom spolu večeří, jejich nálada je trochu horší. Bob ví, že to pokazil a je mu to líto, zároveň ale neví, co má dělat, aby nevypadalo špatně.
Poslední noc se v hotelu ozve alarm - někde hořelo, nebo někdo spustil alarm. Hotel je evakuován a oba dva se potkají dole před hotelem pouze v županech. Charlotte se zeptá kdy odjíždí a Bob odpoví, že ráno … po chvíli smutně dodá, že se mu nechci a Charlotte na to reaguje: “tak nejezdi, založíme si jazzovou kapelu”, opět se rozcházejí.
Ráno bob Charlotte zavolá hotelovým telefonem - nechá jí vzkaz, že odjíždí, aby mu řpinesla bundu, kterou si u ní zapomněl. Charlotte přichází a oba se loučí - loučí se ale poněkud ostýchavě a když Bob omylem pronese trochu sobecky znějící poznámku o loučení, Charlotte řekne “Bye” a odejde. Bob se za ní dívá až k výtahu, na Charlotte je vidět, že je velmi smutná.
Když jede Bob na letiště limuzínou, dívá se na fotku Charlotte, kterou sám fotil na jedné karaoke párty a japonských kamarádů. Najednou se podívá z okna na ulici a uvidí Charlotte, jak jde směrem pryč, dál po ulici. Nakáže řidiči, aby zastavil a vyběhne z auta. Dohoní Charlotte, která je překvapená a je rádá, že ho vidí. Obejmou se, Charlotte pláče a rozloučí se tak, jak se patří. Bob se s klidným srdcem vrací zpět do auta a na dobro odjíždí.

Kdybych měl hádat, jak jejich osudy dál pokračovaly, řekl bych, že Charlotte se rozvedla a bydlela sama. Jednoho dne uslyšela dveřní zvonek, a za nimi stál Bob, stále ženatý, pouze kvůli povinnostem vůči jeho dětem.

Film rozhodně není dějově založený a řadí se k těm, které zachycují proměnu lidí a jejich různé zvláštonsti, vybočení z normálu. Patří k takovým filmům, o kterých musíte potom v noci před spaním přemýšlet, podobně jako K-PAX, Terminál a nebo výše zmiňované Na Hromnice o Den Více (Hromnice jsou vlastně oficiálně komedie, ale jako komedii to divák brát nemusí, je to krásný a poučný román). Na žebříku film řadím nad Terminál a pod K-PAX a pod Hromnice. Hodnocení: 9/10 - skoro nejlepší. Velmi se mi líbil.

 

So, here we go again …

Ξ September 3rd, 2007 | → 5 Comments | ∇ Osobní |

Tak už je to zase tady. Započali jsme poslední level střední školy - čtvrtý ročník.
Co to vlastně čtvrťák je? No především je to maturitní ročník a to znamená, že se budu muset hodně učit, abych udělal maturitu a abych udělal přijímačky na vysokou. Podle rozvrhu to vypadá trochu volněji, než ročník předchozí a také jsme se zbavili té ubohé parodie na učitele - inženýra Vrby.

Na konci minulého roku jsme se dělili na Mikroprocesorovou techniku a Řídící systémy. Vybral jsem si MT a dobře jsem udělal, protže máme o tři hodiny méně, než ŘS. Ti, co si vybrali ŘS nejen že musí snášet náš mikroprocesorácký výsměch, ale také musí vstávat ve středu na nultou. Tímhle ing. Nedvěd (ŘS) ztrácí karmu.

Zároveň prof. mgr. Šinknerová zažije krušné období, protože mnoho lidí se chystá Maturovat z Angličtiny. Chystají se tak udělat proto, že budeme mít na matematiku nechvalně známé nemehlo - inžneýra Kozu Dudu. Já sám budu Maturovat z Angličtiny, protože mě baví víc než jakýkoliv jiný předmět kromě Céčka.

Tento rok nemáme na rozvrhu žádný kompy, za což by zasloužilo vedení nakopat do zadku a vyhodit z oken. Nebudu mít šanci dělat žádnou neplechu. Jako kompenzaci za toto máme opět Občanskou Nauku, kterou učí sama Johanka z Arku Or-blablabla-ásnská.

Personální změny ve třídě žádné nejsou (žádné, o kterých by stálo za to mluvit), zato v učitelském sboru se prý vyskytuje nová učitelka češtiny? Prý je mladá, blonďatá, hezká a vysoká (asi nebude lepší než Sabča.) - mají jí strojaři a my máme pořád starýho Thóra :). Také přišel nový potěr - prváci. Jsou tak malí, že přehlédnout je nesmírně snadné :).

Letošní úroda holek stojí opravdu za zlámanou grešli - pouze jedna docela průměrná holka, která na sobě měla neustále nalepenou matku. Když jsem se opovážil si jí trochu prohlédnout :), její matka (nebo co to bylo …) mě hned propichovala pohledem. A i kdyby … jsou to mláďata. Loňská úroda stála kromě Báry také za nic … kde jsou ty časy, kdy do prváků chodily Verča, Nikola, Lucka :).

A bolí mě hlava sakra!!! Takže co jsem teď napsal asi za moc nestálo … kdybych to měl k něčemu přirovnat, mohlo by to být stejný jako něco co napsal kivan odpočatej, střízlivej a o víkendu :D Promiň, ale když už mi zase půjde ten Dr. House :)

 

Minutu ticha

Ξ September 1st, 2007 | → 0 Comments | ∇ Osobní |

Obětujme lady Dianě Spencerové, princezně z Wallesu. Včera tomu bylo přesně deset let od její tragické nehody. Bohužel jsem včera nemohl, tak aspoň dnes.

Goodbye England’s rose
May you ever grow in our hearts
You were the grace that placed itself
Where lives were torn apart
You called out to our country
And you whispered to those in pain
Now you belong to heaven
And the stars spell out your name

And it seems to me you lived your life
Like a candle in the wind
Never fading with the sunset
When the rain set in
And your footsteps will always fall here
Along England’s greenest hills
Your candle’s burned out long before
Your legend ever will

Loveliness we’ve lost
These empty days without your smile
This torch we’ll always carry
For our nation’s golden child
And even though we try
The truth brings us to tears
All our words cannot express
The joy you brought us through the years

And it seems to me you lived your life
Like a candle in the wind
Never fading with the sunset
When the rain set in
And your footsteps will always fall here
Along England’s greenest hills
Your candle’s burned our long before
Your legend ever will

Goodbye England’s rose
May you ever grow in our hearts
You were the grace that placed itself
Where lives were torn apart
Goodbye England’s rose
From a country lost without your soul
Who’ll miss the wings of your compassion
More than you’ll ever know

And it seems to me you lived your life
Like a candle in the wind
Never fading with the sunset
When the rain set in
And you footsteps will always fall here
Along England’s greenest hills
Your candle’s burned out long before
Your legend ever will

 

Leviathan

    kdo je Leviathan

    Jsem student aktuálně čtvrtého ročníku střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v českých budějovicích

     


 


RSS Zdroj

    ::

    RSS 2.0 < ZDE

    Přidejte si můj zdroj do vaší RSS čtečky

     

Statistiky