wz

Within Temptation: The Heart Of Everything Released: 9.3.2007 - nádhera

Ξ March 10th, 2007 | → 6 Comments | ∇ Uncategorized |

Oficiální release nového alba mojí oblíbené skupiny Within Temptation bylo vypuštěno do prodeje přesně na mé narozeniny. Zároveň také WT změnili vizuální styl … jsou teď mnohem temnější a co víc … přesně odrážejí hodnoty které jsou mi blízké. Když jsem dnes navštívil jejich oficiální stránky, doslova mi vyrazily dech! Header s námětem středověkého londýna, obloha je zmítána bouří a prší. Další header s námětem podzimního večera, uvadlé listy se pomalu snášejí na zem. Krvavě rudé temné zabarvení podzimní oblohy.

Byl jsem (a pořád jsem šokován), jak se mi někdo může takhle strefit do vkusu … ale přímo do jádra.

Samo album The Heart Of Everything je nejlepší co jsem kdy od nich slyšel … a kdoví, není-li lepší než fallen (to se ukáže časem ale má hodně velké naděje). Sharon ukazuje temnější a hlubší tóny svého nádherného hlasu - někdy
jde tak hluboko, že jsem nebyl s to uvěřit, že je to opravdu ona. Jednu chvíli hluboký temný hlas (ale neskutečně zvučný a příjemný) a další chvíli její známý vysoký andělský vokál.

Amy Lee je v tuto chvíli poražena Sharon den Adel a to na plné čáře, protože nové album evanescence (t.o.door) je nejhorší a nejpřízemnější věc kterou jsem od nich slyšel.

Já nemám slov … nemám slov, která by vyjádřila mojí radost nad tím, jakou změnou WT prošli. Doufám, že si ten styl zachovají [until the end of time] (fanoušci ví). Těším se, až udělají novou galerii … nový, temní, gotičtí WT …

Ave

 

Tak je mi 18

Ξ March 10th, 2007 | → 2 Comments | ∇ Uncategorized |

9.března 2007 v 10:45 jsem zakončil osmnáctý rok svého života.

Ten den jsme museli odevzdat kruhový diagram indukčního motoru a psali jsme z měření, takže ve škole nic extra. Potom jsme to šli s kámošema zapít (pivo+skotská+absinth+absinth+absinth). Já dojel domu, šel jsem okamžitě spát a probudil jsem se vlastně až teď.

Uvědomil jsem si, kterých lidí si mám vážit a na který se mám vysrat. Velmi vážit si budu mimojiné všech, co se mnou byli slavit (jmenovitě: Kivan, Kesy, Gomez, Scotty, Tomáš Pavlíček a Lacrew) a vážit si budu všech co mi popřáli. Kdyby byla ta oslava večer, určitě by se to rozjelo víc (a nikdo by si nemusel dávat pozor na pití, protože by musel jet autobusem), ale to by nemohli přijít dojíždějící a někoho by rodiče nepustili.

Jinak ale nepociťuju žádnou změnu, tu si možná uvědomím časem. Zůstanu u Satanismu a u Gothic Metalu. Prostě všechno při starým, ale s chutí nezávislosti :)

INDEPENCENCE, FREEDOM AND FAITH
AVE SATANAS

 

Rofl lmfao ve vlaku

Ξ March 8th, 2007 | → 2 Comments | ∇ Uncategorized |

Když jsem dneska jel vlakem, měl jsem “štěstí” a vlez jsem do vagónu, kde seděla ženská s výrazem učitelky prvního ročníku zš, obrovskýma popelníkama a malým dítětem. To dítě samozřejmě řvalo na celej vagón. Mě osobně řvoucí děti strašně vadí, nejradši bych odešel když slyším dítě řvát a matku do toho “ššš .. š š š ššššš”. Ale tohle bylo něco jinýho - ta ženská byla vzteky bez sebe a nedbaje na okolí svému dítěti nadávala stašným způsobem.

“Chcípáku! To snad není možný!”
“Co s tebou mám dělat? Řekni mi co s tebou mám dělat!!!”
“Já tě uškrtim, to je moc tohle!”

Následuje omotání šály dítěti kolem krku (tím ho držela, protože dítě se zmítalo a řvalo jak tur)

“Ty jsi nenormální, já tě zbiju ty chcípáku!!!”

No já se dávil smíchy a tím jsem si vysloužil nevraživý pohled ženský s popelníkama. Ale nebyl jsem jedinej, kdo se smál … hlouček mladých lidí na konci vlaku (včetně jedné o dva ročníky mladší spolužačky) se taky očividně bavil.

Dítě neustávalo v křiku a vydávalo skřeky s mnohem hrdelnějším tónem. Ženská s ním lomcovala, aby ho udržela a soustavně mu nadávala a patala se ho jestli je normální (jako kdyby jí snad rozumněl).

“Tak už dost!! Co si myslíš?!!”

Narvala mu do huby flašku s čajem a dítě vykoplo nohou přičemž mu odletěla bota. Ženská dostala málem amok.
Dál už jsem nic neviděl, protože jsem vystupoval :)

Ave

 

Dva charaktery, dva životy, dvě písmena

Ξ March 7th, 2007 | → 2 Comments | ∇ Uncategorized |

Který z těchto lidí je lepší:

Humanoid A:
Když se mu něco nechce dělat, tak to prostě nedělá .. ono nějak bude.
Dělá to co ho baví a co dělat nemusí a nedělá co ho nebaví a musí když mu jde o málo.
“Málo” je vysoce relativní pojem, včera bylo málo tohle a dneska je málo tohle.
Sám sebe utvrzuje v něčem, co dopředu ví, že stejně neudělá (pro klid mysli).
Když mu o něco skutečně jde, je schopen vyvinout extrémní aktivitu a využít mnoha prostředků pro dosažění cíle
Když někdo jiný dosáhl toho, čeho on ne (a humanoid A toho také chtěl dosáhnout), vyvine extrémní aktivitu, aby jiného překonal.
Většinou nemyslí moc do budoucna, akorát zběžně připravuje odrazový můstek pro kariéru.

Humanoid B:
Dělá to co musí, i když ho to nebaví a na to co ho baví nemá čas, protože pociťuje zodpovědnost.
Dělá co může když mu jde o hodně.
“Málo” neexistuje. Všechno je přes zjevnou absurditu důležité a zasluhuje to plnou pozornost a vytížení.
Mysl humanoida B je jako kalendář, každá akce musí být splněna na 100% a když se z opravdu vážného důvodu nedovede akci splnit, je nutno jinou akci zpracovat rychleji a ve zbylém čase udělat zameškanou akci.
Nevadí, že je někdo lepší, humanoid B se určitě víc snažil a svět to pozná.
Budoucnost má naplánovanou na minimálně deset let dopředu a každý den se pokouší vylepšovat šanci, že se tato budoucnost opravdu vyplní. Tato budoucnost je smyslem jeho života.

Ještě než začnu psát rozbor, řeknu, že osobně jsem pro humanoida A :)
Humanoid B má totiž jednu velkou nevýhodu. Stejně jako kvantová fyzika popisuje pravděpodobnost výskytu částice v daném prostoru při daném čase, život popisuje pravděpodobnost výskytu určitých událostí týkajících se daného člověka v daném čase. Může se totiž klidně stát, že se smysl života těchto humanoidů zřítí a pozbude smyslu.

Humanoid A má smysl života velmi dynamický, proto si během krátké chvíle najde něco jiného (doba této chvíle je přímo uměrná tomu, do jaké míry byl smysl života smyslem života, nebo taky jakou část sebe obětoval pro tento smysl). Humanoid A se prostě otřepe a jde dál.
Kdežto humanoid B bude zničen, když si uvědomí, že promarnil většinu svého života následováním cíle, který není.

Existuje vůbec něco, co lze vytknout humanoidu A?

:)

Ave Satanas

 

2/3 ze strojů potvrzuje mojí schopnost

Ξ March 6th, 2007 | → 5 Comments | ∇ Uncategorized |

Když jsem ještě chodil na základku, učil jsem se každej den aspoň půl hoďky. Tehdá byla pro mě trojka špatná známka a čtyřka byla příležitost vyvěsit černou vlajku (zajímavý, že čtyřka pro mě byla mnohem horší než pětka). Taky jsem žádný čtyřky a pětky nedostával (což v 90% platí dodnes). Zadostiučinění pro mě bylo, dostat jedničku. Dvojka byla taky dobrá, ale nemusela bejt a trojka znamenala, že jsem neuspěl.

Od osmé třídy se poměry jaksi změnily. Zadostiučinění bylo dostat dvojku a trojka byla
pořád špatná.
Tak jsem vystudoval školu pouze se dvěma trojkama. Ovšem znáte to asi všichni, v druhém pololetí deváté třídy po přijímacích zkouškách jsem na učení totálně kašlal, jediná moje příprava byla, že jsem po škole prohodil učebnice.

Satandík (satanžel?) mi to zůstalo a já jsem si uvědomil, že je naprosto jedno, jestli budu mít jedna, dvě nebo tři … záleží na tom jestli mě to baví, jestli mi to bude užitečný a jestli to budu potřebovat. Toho plně využívám na střední škole … vlastně … využíval jsem :) Ve třetím ročníku (současnost) jsem úplně změnil pohled na učení. Dávám si záležet jenom na stěžejních předmětech pro moji budoucí kariéru. Doma se učím jenom když je nějáká obzvláště důležitá písemka, jinak veškerá domácí příprava spočívá v tom, že si ráno (pozor změna :) ) vyměním sešity. Učím se ve škole před hodinou a to pouze když vím na sto procent, že budu zkoušen nebo budem psát písemku.

Zajímavé je, že se tímto přístupem udržuju stále pod hranicí trojky. Že se nemusím tolik učit matiku a angličtinu, to jsem zjistil už dávno, ale teď se k tomu přidaly i předměty “biflovací”, které mají zvýšené nároky na paměť. Skvělý důkaz byla elektrotechnologie minulý rok … stačilo si to o velký přestávce číst a z následující písemky jsem měl za dva. Ale to není nic oproti tomu, když se skombinuje štěstí+osobní úroveň u profesora+paměť: Třeba dneska, celé pololetí jsem se na elektrické stroje ani jednou nepodíval a dneska jsem byl nečekaně zkoušen … kruháč, dvě až tři (podle kivana to bylo na dvě).

Na písemku z elektroniky jsem se doma neučil (i když jsem si říkal, že musím) … učil jsem se akorát o velké přestávce … písemka za dvě až tři :) (jistý spolužák, který se učil víc než já, i doma: pět).

Jistí lidé nedokáží pochopit, jak je to možné … je to duchovní potenciál? :)) Každopádně se to vyplatí … vysoká efektivita za minimálních nákladů.

Ave Satanas

 

« Previous Page

Leviathan

    kdo je Leviathan

    Jsem student aktuálně čtvrtého ročníku střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v českých budějovicích

     


 


RSS Zdroj

    ::

    RSS 2.0 < ZDE

    Přidejte si můj zdroj do vaší RSS čtečky

     

Statistiky