wz

Nollaig Shona agus Athbhliain faoi Mhaise Daoibh!

Ξ December 24th, 2007 | → 4 Comments | ∇ Osobní |

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok Vám přeje Leviathan. Pusťte si si následující písničku, opřete se v křesle a hoďte všechny problémy za hlavu. Žádné problémy nejsou, je jenom pohoda a naděje do budoucna.

Jaký byl rok 2007?
S klidem můžu říct, že to byl rok opravdu hodně povedený. Hlavně to byl rok, kdy jsem dosáhl hranici 18ti let, takže byl svým způsobem přelomový a neopakovatelný. Starostí bylo minimálně, pokud vůbec. A bohužel musím říct, že to asi můj poslední klidný rok :). Čeká mě maturita, maturák, přijímačky a práce, což s klidem dohromady nejde … a protože jsem línej, bude to těžký. Čeká mě nejasná budoucnost.

Jaký bych chtěl, aby byl rok 2008?
Chtěl bych, aby byl nadprůměrný, zajímavý a dobrodružný … což si myslím, že by docela i mohl být. Žádná hloupá předsevzetí si dávat nebudu … mám vůli dostatečně silnou na to, abych udělal cokoliv si usmyslím :).

NESTRESUJTE SE … nedělejte věci, které nechcete; myslete si, co chcete a říkejte, co si myslíte. Buďte optimisté, buďte otevření …

A já se zase nachvíli loučím.

 

Trocha analogové nostalgie

Ξ December 11th, 2007 | → 4 Comments | ∇ Osobní |

Včera jsem omylem narazil na naše staré VHS kazety a vzpomínal jsem na staré časy. Vzpomínal jsem, jaké to bylo v době, kdy 486tka byl dokonalej stroj, v době, kdy se CDčka vyskytovala jen skromně (občas přibalené k nějakému tomu časopisu) a všechno naše digitální jmění bylo uloženo na dvacetimegabytových harddiscích a tříapůlpalcových disketách. V dobách, kdy se v obchodech ještě prodávaly alba na magnetofonových kazetách namísto CDčkách.

Už si nepamatuji rok, ale svůj první počítač jsem dostal za vysvědčení někdy hodně brzy v prvním ročníku. Byl to Cyrix i486 s šestnáctmegabajtovou grafickou kartou neznámého původu, 16MB operační paměti a 20MB harddiskem. Windows 95 byl ještě v plenkách a DOS 6.22 se tenkrát používal na většině mašin. Byl jsem za svojí mašinu strašně rád a sám jsem si k ní sháněl hardware a periferie. Ze školní družiny jsem si na disketách odnášel hry a měl jsem z toho dobrý pocit :). Kdo se tehdy trochu vyznal v DOSu, byl prostě král, a takových bylo jen málo, přičemž já jsem byl mezi nimi a byl jsem na svou pozici náležitě hrdý.
Když jsem přitáh do školy dvě diskety a začal jsem krást ze školních disků, co se mi zachtělo, nikdo nevěděl co dělám a s oblibou jsem přihlížející (zvlášť jednu slečnu, andrea se jmenovala :)) zahrnoval odbornými termíny jako “soubor”, “adresář” nebo “kopírování”.
A tak to bylo pár let … přišly 95tky, 98mičky a tam pořád kraloval DOS, takže jsem byl stále na vrcholu vědění.

Teď je ale situace úplně jiná. S internetem přišla naprostá deformace dětí. Když chce něco vědět, prostě si to vykliká na internetu, kde tři čtvrtiny z toho nepochopí a potom ječí na různých fórech a otravujou dospělé lidi. Byl jsem naprosto šokován, když jsem si jednou prohlížel nějaké fórum a narazil jsem tam na diskuzi o nějaké moderní hře z roku 2003 a pod ní příspěvek “Ach, tuhle hru jsem hrával, když jsem byl malý … sladké vzpomínky” … říkám jsi … to jsem asi sakra starej, když u mě vzpomínky vyvolává Prince (na nějž si dodnes pamatuju cheaty) a ne Doom3!! Najednou jsem si prostě uvědomil, že ty malý parchanti, který lezli po čtyřech v době, kdy jsem poprvé zkoušel kouřit, prostě vyrostli do takové míry, že jsou schopni myslet a mluvit.
Kdyby ale aspoň mysleli, ale oni myslí pokřiveně a nemorálně díky porevoluční výchově jejich neschopných rodičů, kteří jim zaplatí všechno, na co si vzpomenou. Když chtějí něco vědět, nemusejí získat náklonnost druhého člověka, aby jim pomohl, ale oni si to najdou na internetu. Když chtějí nějaký program, oni ho nevymění s někým jiným za svůj, ale prostě si ho zadarmo stáhnou z rapidsharu.
Tohle chování u nich nedá vzniknout základním sociálním principům, jako je respekt ke starší a zkušenější osobě nebo vědomí, že když něco chce, nemůže si to prostě vzít a nic za to nedat. Jak se to na nich promítne, až vyrostou můžeme jenom hádat.

(závěr: Internet dětem škodí a oni škodí jemu.)

Tehdá nebyly žádné vypalovačky, ani žádná cédéčka s muzikou. Byly dlouhohrající desky a magnetofonové kazety. Osobně jsem byl velkým sběratelem magnetofonových kazet, na které jsem si nahrával písničky z rádia (ovšem až potom, co jsem byl oblažen vlastním magnetofonem - úžasný okamžik). Už tehdy jsem tíhnul spíš ke starší muzice - když dávali na Faktoru kostitřas (úplně ten nejstarší s kosťou), byl jsem schopen proseděť u magneťáku celou hodinu s prstem připraveným na tlačítku REC, kdyby náhodou hráli Oceán, nebo Karla Kryla. Když se mi podařilo nahrát nějaký opravdu velmi cenný kousek (např. Zahradu Ticha od nevimkoho), byl jsem šťastný jako o Vánocích :). Kazetám s dobrým úlovkem jsem pak vylamoval zoubky, aby se na ně už nedalo zapisovat a vždy jsem se u toho cítil poněkud slavnostně :D.

Dnes je ale situace (jak jinak) naprosto jiná a naprosto hrozná. Děti dostanou mobily s podporou mp3jek (který dostanou prostě za to, že jsou - další podkopávání sociálních principů) a stahujou si do něj co chtějí (spíš to, co zrovna letí). Mobil ztratí, rodiče jim koupí lepší a oni si tam zase natahají ubohou parodii na muziku, kterou pak pouštějí ve vlaku a otravujou s tim Leviathana :), kterej chce spát (Leviathan má taky mp3jku, ale on si to může dovolit, protože mu jde čistě jenom o hudbu).
Mně se prostě takové chování dětí hnusí a moc. Vůbec neznají snahu ani pokoru.

(závěr: Internet dětem škodí, oni škodí jemu a rodiče je neumí vychovat. Potom z nich rostou ema a různí rádoby psychicky narušení vypatlanci)

Tehdá neexistovala DVDčka. Filmy se nestahovaly, ale chodily se za malý poplatek půjčovat do Videopůjčoven na VHS Kazetách a tak se to dělalo až do nedávna, kdy DVDčka naprosto vytlačila VHSky z trhu. Podle mě je to velká škoda, protože jsem měl VHS kazety rád - opět kvůlu tomu, že se mi na ně vážou vzpomínky. Například se mi kdysi podařilo sehnat na VHSce originální Dunu (podle slavné knihy Franka Herberta) ještě se Stingem, kterou jakási dobrá duše nahrála na kabelovce (opět - kdo měl kabelovku, byl král). Tu kazetu jsem bránil doslova jako oko v hlavě a dodnes jí mám pečlivě schovanou. Kazetu nešlo jen tak jednoduše zkopírovat, ale museli jste mít speciální nádobíčko, takže kopie kazety vyžadovala značnou práci.
Když jsem včera narazil na tu VHSku, úplně jsem se divil, jak je to nádherná věc :). Náš videorekordér panasonic s časovým spouštěčem dokázal nahrávat určité kanály v určitý čas po učitou dobu, takže když šlo v televizi něco, co jsem chtěl mít, nastavil jsem časovač, odešel jsem do školy a když jsem se vrátil, film byl nahraný.
Bohužel dnes již žádné videorekordéry ani videopřehrávače nemáme a namísto nich máme odporný DVD přehrávač (co přehrává odporné kulaté věci, které se pořád ničí a špiní :)). Vše co nám tu zůstalo jsou akorát ty kazety.

Co bych dal za návrat magnetických pásek s analogovým záznamem (třeba i dat). Kdyby zmizely všechny ty odporné pulzně-šířkově modulované signály :) Sinusoida rules! :)
A co vy?

 

Co je nového?

Ξ November 24th, 2007 | → 6 Comments | ∇ Osobní |

Je 24. listopadu, měsíc před Vánocema. Už dlouho jsem neměl žádnou inspiraci ke článku, tak aspoň využiji toho, že to tady má fungovat také jako internetový deník a něco napíšu.

Největší novinka je to, že jsem se asi před týdnem začal učit hrát na akustickou kytaru. Vždycky jsem se chtěl učit hrát na nějaký hudební nástroj, ale nikdy jsem si na to nevzpomněl … zůstalo to uložené v nejspodnější paměti. Až jednou přišel Vráťa a řekl, že už nehulí a aby vyplnil ty večerní chvíle, které dřív trávil hulením, začal hrát na kytaru. A to ve mně vyvolalo okamžitou reakci - vzpomněl jsem si, že má táta doma kytaru a že jsem vždycky chtěl na něco hrát. Vytáhnul jsem mobil a zapsal jsem si do úkolů “kytara”. Kytara byla doma schovaná a ukrytá před zraky lidí, měla popraskané a rezavé struny - nikdo na ní dlouho nehrál.
Tak jsem jí vytáhnul a oprášil. Další den ve škole jsem se pak radil s kesym (který hraje na kytaru dva roky, nyní na elektrickou), jaké mám kouit struny … ještě ten den se mnou šla docela velká skupinka kamarádů koupit struny do MELODIE pod Černou Věží. Byly to kovové SIRIUS 0.0095. Doma jsem poprosil tátu, aby mi ty struny natáhnul a kytaru naladil. Od sestry jsem si vzal “Praktickou příručku pro kytaristy by Josef Kotík” a začal jsem se učit akordy.
Ze začátku mi to vůbec nešlo … bříškama prstů jsem se vždy dotýkal jiných strun, které pak nehrály, nebo jsem některou strunu chytil moc nahoře a pak “bzučela” (termín bzučení jsem sám vymyslel :)). Bolely mě prsty, takže jsem mohl hrát jenom chvíli a pak už to prostě nešlo a taky jsem neměl žádné trsátko, takže jsem měl značně sedřený nehet na pravém prostředníku, který jsem místo něj používal.
Tak jsem si šel koupit do MELODIE na sadech koupit trsátka … koupil jsem si hned tři, abych zjistil, které mi bude nejvíce vyhovovat. Byly to trsátka Dunlop TORTEX 0.88 a 0.60 a Dunlop nylon 0.80 …. s 0.60 teď hraju.
Prsty už mě nebolí … polepili jste si někdy bříška prstů vteřinovým lepidlem? Tak takhle přesně to teď cítím :).
Kytara mě chytla tolik, že jsem nechal i cska.

Ačkoliv je měsíc před Vánocema, nemám koupený ani jeden vánoční dárek, přestože je nutně potřebuju nakoupit co nejdřív, abych mohl zrevidovat finance a zjistit, jestli si můžu konečně objednat kýžený balíček z Dublinu (btw víte, že poangličtění Baile Átha Cliath - Dublin, je vlastně také Irského původu? Slovo Dublin vzniklo z Irského “Dubh Linn”, v překladu černá louže).

Předevčírem (nejspíš …) jsem diskutoval na spolužácích s jistým spolužákem Streetem, který je NÁHODOU velice podobný Rudolfovi. Vyvolalo to tak mocnou diskuzi, že padl rekord v návštěvnosti spolužáků (7 lidí najednou) a příspěvky tam “přibývaly jak houby po dešti” (citace Tomáše Pavlíčka).

To je asi tak všechno :) Tak se zatím loučím a doufám, že budu mít co nejdřív nějakou inspiraci k článku (ztráta insipirace je v těchto dnech velmi rozšířený jev).

 

Habeas Corpus

Ξ October 22nd, 2007 | → 9 Comments | ∇ Osobní |

Na světě existují v současné době 3 významnější vládní zřízení a to: Totalita, Demokracie a Konstituční Monarchie.

V ideální demokracii si člověk vybere jeden ze stovek stromů na celé zahradě, potom si prohlédne ovoce, jaké ten strom nese, vybere si jeden plod, který nejvíc lahodí jeho smyslům a ten potom sní.
V ideální totalitě člověk jí takové ovoce, které jí ostatní a nezáleží na tom, zda-li mu chutná nebo ne - v zahradě roste pouze jediný strom, žádné nové zárodky stromů prostě neexistují.
V ideální konstituční monarchii je chování majoritních stromů řízeno zahradníkem a moc zkažené ovoce je ze stromů odstraněno. Plody majoritních stromů mají většinou úplně jiné plody a žádné křížení nepřipadá v úvahu. Stromy nemají takovou volnost jako v demokracii.

V reálné (pozor, pouze v české) demokracii v zahradě roste plno stromů, většina je jich však mladých, trpí nemocemi a brzy usychají - pouze tři největší stromy si pěkně rostou u kompostu, ale dávají zkažené a plesnivé plody (na pohled se nezdají). Lidé brzy přestanou takové plody jíst a nemají svoji zahradu rádi.
V reálné (korejské) totalitě člověk jí takové ovoce, které jí ostatní a nezáleží na tom, zda-li mu chutná nebo ne - v zahradě roste pár stromů, ale ten největší strom popírá právo na existenci jiných stromů, a tak je zahubí. Lidé nemají svoji zahradu rádi.
V praktické konstituční monarchii to funguje podobně jako v ideální, až na to, že zahradník si ne vždy dává záležet na ovoci.

My máme demokracii, jsme rádi?

Jistě se shodneme, že demokracie posouvá lidi dál než totalita, ale vlivem člověka se z ní stane přinejmenším stejné svinstvo. Při pohledu na chod našeho státu, na naší politickou scénu se mi dělá špatně. Lidé jsou omezováni korupcí, byrokracií, soudním systémem a policií. Žádný státní orgán nefunguje tak jak má, žádné právo se nedá brát vážně, když vidím, jak si z něj vyšší kruhy dělají legraci.
V čele státu je senilní blázen (ano, je to blázen … vizte jeho projev ke globálnímu oteplování), který je tam jenom na oko, protože nemůže prakticky nic. Předseda vlády je trotl, který pořád jen něčemu ustupuje a američanům leze do prdele. Stínový předseda je ještě větší trotl, protože nemá na práci nic jiného, než zásadně negovat všechno co řekne předseda, i kdyby třeba zrovna chválil jeho matku.
Poslanci ve sněmovně buď žerou, spí a nebo si na těch notebookách prohlíží porno, občas zmáčknou nějaké to hlasovací tlačítko (jaké - podle toho, od koho dostali větší úplatek).
Senát funguje jenom jako další zastávka vlaku, který nemůže zařadit zpátečku a je tudíž směšný a zbytečný.

Je to o lidech, temperamentu, charakteru. Na různých místech planety bude různé vládní zřízení vždycky jinak pojato (například totalita v ČR nikdy nebyla tak tvrdá, jako totalita v SSSR — Demorkacie tady, nikdy nebude tak nezkažená, jako demokracie ve Francii, v Norsku třeba … na Islandu třeba). A v čechách koncentrace hajzlů velmi citelně převyšuje evropský standard (Rusko například taky …. tomu chtějí říkat demokracie? To jsem matka Tereza …).

 

Go on home British soldiers

Ξ October 19th, 2007 | → 0 Comments | ∇ Neosobní, Osobní |

Slyšel jsem, viděl jsem, zamiloval jsem si …


.

Go on home British Soldiers Go on home
Have you got no fucking homes of your own
For 800 years we’ve fought you without fear
And we will fight you for 800 moreIf you stay British Soldiers If you stay
You’ll never ever beat the IRA
For the 14 men in Derry
Are the last that you will bury
So take a tip And leave us bloody be

So Go on home British Soldiers Go on home
Have you got no fucking homes of your own
For 800 years we’ve fought you without fear
And we will fight you for 800 more

We’re not British, we’re not Saxon we’re not English
We’re Irish and proud we are to be
So fuck your Union Jack We want our country back
We want to see old Ireland free once more

So Go on home British Soldiers Go on home
Have you got no fucking homes of your own
For 800 years we’ve fought you without fear
And we will fight you for 800 more

We’ll fight them British Soldiers for the cause
We’ll never bow to Soldiers because
Troughout our history We were born to be free
So get out British bastards leave us be

So Go on home British Soldiers Go on home
Have you got no fucking homes of your own
For 800 years we’ve fought you without fear
And we will fight you for 800 more

Go on home British Soldiers Go on home
Have you got no fucking homes of your own
For 800 years we’ve fought you without fear
And we will fight you for 800 more
Yes, we will fight you for 800 more!

 

Balada o Kesyho machrovině

Ξ October 18th, 2007 | → 7 Comments | ∇ Osobní |

Balada o kesyho machrovině (aneb jak byly věci viděny a slyšeny onoho poledne 18. října)
[Stvořil Michal Frdlík a nebo také Michail Pavlovič Mišin]

I přestávky čas nastal znova,
a Kesy machrovati jal se zas.
Věděl, že kykyna předmětem není již více,
s Luckou otravovat on rozhodl se.

Pravil:
“I zdravil jsem ji dnes, I zdravil jsem ji včera”
“I zdravil jsem ji dnes a včera, já Kesy!” - volal jak na lesy.
Pak pravil jsem jemu:
“Vstup k ní a nebudeš již aristokracií opovržen”
“Či vína rudého s ní popij a opovržen nebudeš téže,
ba i salutovat budu tobě, jako sir Rimmer salutoval sobě.”

Víno pít s ní on se odhodlal, nevěřil jemu však nikdo.
I bratra Gomeze on přizval, aby dohodu naši stvrdil:
“Já Kesy, na víno Lucii pozvu, než završí se měsíční cyklus. Tak jest.”
“Pokud-li mne osud svede a tuto dohodu porušiti donutí,
pak zaplatím já ctí a majetkem. Tak jest.”

Humoru předmětem on dlouho byl.
Když však okamžik nastal, kdy Lucii zřel,
jak choromyslný běžel jí vstříci,
doběhnuvše k ní, pravil jí tato slova:

“Lucie, tys dcera Luny sama,
jak Luna sama krásná,
HLE! - Já Kesy jsem
a tímto na víno zvu tě.
Přijímáš výzvu mou?”

I pravila Lucie:
“Amen, amen, pravím tobě. Nevím já, ni věděti nebudu.”
Slova průhledná, jak sama v Jordánu voda.

Kesy sázku vyhrál.
I v radosti této on jal se zvěstovat Lucii,
že předmětem sázky byla - objektem pouhým,
loutkou, kulisou obyčejnou.
Úsilí hrozné Lucii její úsměv stojí - však jediný pohled na ni,
zastaviti čas dokáže.

Michal, Já - dohody této strůjce - vyhrál jsem taktéž.
Kesy mé salutování získal, Lucku však ztratil. Tak jest.

 

Pravidla komentování

Ξ September 24th, 2007 | → 2 Comments | ∇ Osobní |

Situace, která už se několikrát opakovala mě donutila napsat tato pravidla. Každý komentář, který tato pravidla poruší může být a také bude bez varování vymazán a autor umístěn do moderace.

1. Nenapíšeš komentář, který uráží autora přímo a to do jakékoliv míry.
2. Nenapíšeš komentář, který bez udání spolehlivých důkazů zpochybňuje fakta v článku uvedená.
3. Nenapíšeš komentář, který bez udání vlastní teorie zpochybňuje teorie v článku uvedené.
4. Nenapíšeš komentář, který se netýká článku jako takového ani náznaků v něm uvedených.

Výjimka 1. Pravidlo 4 může být porušeno, je-li komentátor přesvědčen, že autor tento shledá přínosným.

Myslím, že tato čtyři jednoduchá pravidla jsou logická a patří k dobrému vychování. Komentářů, které je porušovaly bylo v minulosti málo, ale když byly, stály za to.
Mnozí se zřejmě domnívají, že se zde mohou odvolávat na svobodu slova - to je ale jejich velký omyl. Zde demokrace neplatí, platí totalita.

 

První práce ve Photoshopu CS3

Ξ September 22nd, 2007 | → 12 Comments | ∇ Osobní |

Napadlo mě udělat si takový menší banner, který bych používal na fórech jako podpis a podobně. A tady je výsledek (klikněte pro plnou velikost).

Myslím, že se mi to docela povedlo, což? :)

 

So, here we go again …

Ξ September 3rd, 2007 | → 5 Comments | ∇ Osobní |

Tak už je to zase tady. Započali jsme poslední level střední školy - čtvrtý ročník.
Co to vlastně čtvrťák je? No především je to maturitní ročník a to znamená, že se budu muset hodně učit, abych udělal maturitu a abych udělal přijímačky na vysokou. Podle rozvrhu to vypadá trochu volněji, než ročník předchozí a také jsme se zbavili té ubohé parodie na učitele - inženýra Vrby.

Na konci minulého roku jsme se dělili na Mikroprocesorovou techniku a Řídící systémy. Vybral jsem si MT a dobře jsem udělal, protže máme o tři hodiny méně, než ŘS. Ti, co si vybrali ŘS nejen že musí snášet náš mikroprocesorácký výsměch, ale také musí vstávat ve středu na nultou. Tímhle ing. Nedvěd (ŘS) ztrácí karmu.

Zároveň prof. mgr. Šinknerová zažije krušné období, protože mnoho lidí se chystá Maturovat z Angličtiny. Chystají se tak udělat proto, že budeme mít na matematiku nechvalně známé nemehlo - inžneýra Kozu Dudu. Já sám budu Maturovat z Angličtiny, protože mě baví víc než jakýkoliv jiný předmět kromě Céčka.

Tento rok nemáme na rozvrhu žádný kompy, za což by zasloužilo vedení nakopat do zadku a vyhodit z oken. Nebudu mít šanci dělat žádnou neplechu. Jako kompenzaci za toto máme opět Občanskou Nauku, kterou učí sama Johanka z Arku Or-blablabla-ásnská.

Personální změny ve třídě žádné nejsou (žádné, o kterých by stálo za to mluvit), zato v učitelském sboru se prý vyskytuje nová učitelka češtiny? Prý je mladá, blonďatá, hezká a vysoká (asi nebude lepší než Sabča.) - mají jí strojaři a my máme pořád starýho Thóra :). Také přišel nový potěr - prváci. Jsou tak malí, že přehlédnout je nesmírně snadné :).

Letošní úroda holek stojí opravdu za zlámanou grešli - pouze jedna docela průměrná holka, která na sobě měla neustále nalepenou matku. Když jsem se opovážil si jí trochu prohlédnout :), její matka (nebo co to bylo …) mě hned propichovala pohledem. A i kdyby … jsou to mláďata. Loňská úroda stála kromě Báry také za nic … kde jsou ty časy, kdy do prváků chodily Verča, Nikola, Lucka :).

A bolí mě hlava sakra!!! Takže co jsem teď napsal asi za moc nestálo … kdybych to měl k něčemu přirovnat, mohlo by to být stejný jako něco co napsal kivan odpočatej, střízlivej a o víkendu :D Promiň, ale když už mi zase půjde ten Dr. House :)

 

Minutu ticha

Ξ September 1st, 2007 | → 0 Comments | ∇ Osobní |

Obětujme lady Dianě Spencerové, princezně z Wallesu. Včera tomu bylo přesně deset let od její tragické nehody. Bohužel jsem včera nemohl, tak aspoň dnes.

Goodbye England’s rose
May you ever grow in our hearts
You were the grace that placed itself
Where lives were torn apart
You called out to our country
And you whispered to those in pain
Now you belong to heaven
And the stars spell out your name

And it seems to me you lived your life
Like a candle in the wind
Never fading with the sunset
When the rain set in
And your footsteps will always fall here
Along England’s greenest hills
Your candle’s burned out long before
Your legend ever will

Loveliness we’ve lost
These empty days without your smile
This torch we’ll always carry
For our nation’s golden child
And even though we try
The truth brings us to tears
All our words cannot express
The joy you brought us through the years

And it seems to me you lived your life
Like a candle in the wind
Never fading with the sunset
When the rain set in
And your footsteps will always fall here
Along England’s greenest hills
Your candle’s burned our long before
Your legend ever will

Goodbye England’s rose
May you ever grow in our hearts
You were the grace that placed itself
Where lives were torn apart
Goodbye England’s rose
From a country lost without your soul
Who’ll miss the wings of your compassion
More than you’ll ever know

And it seems to me you lived your life
Like a candle in the wind
Never fading with the sunset
When the rain set in
And you footsteps will always fall here
Along England’s greenest hills
Your candle’s burned out long before
Your legend ever will

 

« Previous PageNext Page »

Leviathan

    kdo je Leviathan

    Jsem student aktuálně čtvrtého ročníku střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické v českých budějovicích

     


 


RSS Zdroj

    ::

    RSS 2.0 < ZDE

    Přidejte si můj zdroj do vaší RSS čtečky

     

Statistiky